aneb cesta tam, jinam a možná zpátky.

Do tohoto článečku budu postupně přepisovat Akiho cestovní deníček, šoupat jeho fotočky, emailíky a veškeré jiné dokumentačnosti. Jen velmi mírně zasáhnu do textu, pokud objevím chybku pravopisnou či nechtěný překlepík. A mnoho jich jistě neobjevím, jsa jazykově natvrdlý.

1. Den

Den první jest 24.7.2013. Díky bolavému zubu a díky úžasnému obědu ( kdy jsem byl rád, že unesu aspoň sám sebe) jsem vyrazil az dnes. Zcela proti původnímu rozhodnutí jsem se nechal dopravit do Brna ( k Ikei) a tak jsem tři dny, které jsem ztratil ve Zlíně, dohnal během hodiny. Po malém zádrhelu s družicemi jsem si stanovil prozatímní bod -Šumava, rozloučil jsem se s maminou ( ne, opravdu si to mami nerozmyslím) a vyrazil jsem. Po pár kilometrech, kdy jsem přemýšlel jak to budu dělat s jídlem se problém vyřešil sám a na oběd jsem snědl asi kilo ostružin na opuštěné cestě na kraji Brna. Poté přeběhnout 6-ti proudou cestu s dvěmi kolejemi uprostřed a šup do pole, luk a lesů. Malý zádrhel byl jen aktivní lom na cestě, ale při obcházení jsem se octl v džungli tvořenou vysokou trávou, liánami a meruňkami... ňami,ňami :-) nebýt toho bloudění potom a lezení do opačného strku, byl by to úžasný den. Jen ty kilometry moc neubíhaly, a tak jsem si dáchl jen chvilku a zas vyrazil. Až teď jsem si uvědomil, že jsem nemusel tak hnát, bo jsem ušel 20 kiláků za půlden. No nic, jdu chrnět - zapadá slunce a není tu v tom houští kde dnes spím co dělat =p

2. Den

Probuzení za červánků by bylo fajn, kdyby mi na hlavu nepoprchalo :-) Naštěstí to byla jen minutová sprška. Chvilku jsem capal lesem a pak po kolejich. Zastavil jsem se až po cca 15 km v houští u náhonu pro chov ryb, kde jsem s chutí smyl pot a prach cest a pak si dáchl ve stínu stromů. Pak zaútočila první deprese! Nastěstí ji průtrž mračen nedovolila cokoliv podniknout, jelikož jsem se musel zpakovat a tvořit sucho a pak mi nezbylo nic, než dál vyrazit. Kvůli polím plných obilí jsem šlapal asfalt - nic proti němu, ale půl dne v pařáku to nebylo ončo. Kdyby mě dobrovolně nezastavil jeden chlapík a nesvezl mě až do Dukovan, asi bych chcípl mezi poli :-) Pak ješte kousek k rybníku, kde jsem hodlal nocovat a vyčerpaný jsem upadl do komatu. Poučení: Nežeň, máš času dost a choď lesem.

3. Den

Po vyčerpávajícím včerejšku jsem si probral batoh a vyhodil asi kilo zátěže (včetně bundy, ale to neříkejte mojí mamce). Popošel jsem do blízké vesnice Ruchovany, doplnil vodu a vydal se směr Jaroměřice - opět po asfaltu, dle doporučení místní panímámy. Tentokrát to nebylo tak úmorné. Teda do zjištení, že jsem se v další vesnici dal špatnou odbočkou a valil to někam bokem. Zachránila mě polní cesta ke Krhovu :-) V půli cesty do Jaroměřic mě opět zastavil jeden dobroděj a tak to, co bych šlapal ješte dvě hoďky jsem sfoukl za 5 minut. Abych stihl navštívit Šumavu ( nevím proč jsem měl zafixovaných 14 dní času) jsem se rozhodl poposunout vlakem a tak jsem k večeru dorazil do Českého Krumlova, kde jsem už za tmy tvořil svůj bivak.

4. Den

Tak, dnes další krize :-) Po zjištění, že další spoj směr Šumava jde až zítra v 7 hodin jsem se rozhodl tento den proflákat :-P Takže jsem seděl v parku v Krumlově, máčal si nohy v potoce a cucal kofolu. Večer jsem naběhl do lesa a to je konec. ;-) Poznámka: flákání je ideální lék na krizi

5. Den

Jsem na Kvildě a mám naplánováno až do Němec - na Šumavě jsou free nocležiště. Dobiju mobil na Infu a razím. Tak, dnes jsem skončil na Modravě, po cestě jsou 3 nocleziště, tak jsem si to chtěl užít každý den na jednom. Plány mi překazilo blýskání na horizontu, k teré mě kolem 12-té vyhnalo z provizorního antirosového přístřešku. Evakuační plán jsem měl připravený jelikož se mraky kupily už za soumraku, ale dle předpovědi mělo pršet až v pondělí. Takže tuto noc trávím v krytém odpočívadle a spím na lavičce :P

6. Den

Z důvodu stále bolavého zubu, který jsem si nechal ošetřit před odchodem ve Zlíně (prostě zfušovaná práce) jsem se rozhodl, že nebudu machrovat s tabletkami ibalginu a najdu dalšího šamana. Takže buď se vrátit do nějakého města, nebo nasadit tempo a zkusit to v Železné Rudě. Zvolil jsem druhou možnost, bo když už sem se na tu Šumavu dostal, tak z ní neprchnu.Po ránu a když je pod mrakem je Šumava kouzelná. Když je pak člověk na tak pustém místě, kolem se ženou mraky, pozoruje mrtvé stromy a je úplně sám - víte na co myslí? Na nic! Vůbec na nic! Šlo se parádně (kvůli strhlým puchýřůn v obuvy zn. Vietnamky) až na poslední úsek, kdy jsem asi 2 hodiny klesal ku městu. 40 km za mnou a to není ani pět. Ordinaci jsem našel, ale zubařka je tam až zítra. Za odměnu jsem si koupil kebab :P Tak snad zítra už budu fit a ready na Německo. Poznámka: v kebab bistru jsou super tety... Můžu tu oxidovat, nabíjím mobil a poradili mi kde spát, bo mají být zas bouřky ;) kujů.

7. Den

Pršelo celou noc. Ještě že jsem byl zadeklovaný na autobusové zastávce :-P Ráno bylo sice ošklivo, ale už bez deště. Šamanka mi místo pitvání zubu napsala byliny v tobolce, tak snad to pomůže, nicméně to znamená pá pá ČR a šup do Německa. Tam jsem to na první odbočce zalomil do lesa a s písní na rtu jsem vyrazil do světa (pro zvědavé to byla rosa na kolejích). Jelikož se nedá podle německého značení skoro nikam dojít, hned na první odbočce jsem zakufroval. Naštěstí kufrují asi i Němci, bo se na další odbočce objevila i šipka tam kam jsem chtěl. No nebudu to natahovat, nějak jsem se dobelhal k jezeru Großer Arbersee a poté se vydal nahoru na Großer Arber. Prvních 200 metrů to byla pohoda, ale pak přišla šikana v podobě šutrů a kořenů...no něco otřesného...jestli takovou cestu mají do pekla, pak peklo je už jen rekreační středisko. Ještě teď mi cukají stehna ;-) Každopádně vrchol stál za to. Nádherný výhled a pak ta vrcholovka, co jsem šel, fakt paráda. A mám i 2 kešky. Můj cíl byl pro dnešek Drachelsird, ale při sestupu jsem narazil na hezkou odpočinkovou chaloupku a po přeptání, zdali mohu, jsem se usadil. Pokusím se to ráno nafotit :-) tak, dnes asi How.

8. Den

No, ještě že jsem poslechl své instinkty, ráno pršelo a byla mlha...ta byla ale kouzelná :-) no, nicméně sem se nádherně vyspal a po dopršení jsem se zbalil a vyrazil. Cesta moc záživná nebyla, tak asi není co vykládat, ale spací místo jsem našel dokonalé. Mezi kameny v lese u přírodního koupaliště za Lammerbachem. Ani voda nebyla studená.

9. Den

Tentokrát byla cesta hrozná, pálilo slunko a v batohu jsem měl poslední rohlík. Jídlo asi budu kupovat, není to tak idilické jak jsem si myslel, problém je, že Němci asi nejedí, bo v žádné vesnici co jsem prošel nemají žádný krámek s jídlem... a to tu běhám 3 dny. No cesta byla hnusná, jelikož jsem se vydal k většímu městu - Michelsneukirchen - doufaje, že tam zaboduji a musel jsem hodně po asfaltu. Nezabodoval...toužené paputas mají o 5 km dál... na pokraji sil jsem se ještě dobelhal k místní Pizzerii (pro info v kapse mám jen 1,5 eura) a poprosil o vodu. Chlápek mi sebral rendlík a šel jej napustit a pak jej postavil na lednici. Když jsem se tázavě podíval, řekl, že mám počkat, že mi udělá pizzu zdarma :-P Fakt pecka. Takže sem dostal pizzu, energy-drink a pravou italskou kávu. Oba chlapi co tam pracují jsou Italové a neumí anglicky, ale pokecali jsme hodně. No, musím jim pak poslat pohled, každopádně mě to nakoplo a tak jsem vyrazil k Falkensteinu, kde je ten obchod. Spal jsem asi kilák od města a ráno hurá na snídani a flákání.

10. Den

Tak flákání se nekoná, nemají tu wifi a tak vyrážím k ještě většímu městu Regensburg. Budu to mít tak na dva dny, dochází šťáva v tabletu tak potřebuji trochu velkoměsta. Cesta zas nic moc... nedá se jít lesem, ale na druhou stranu mě kus cesty svezla jedna odvážná dívčina s dvěmi prďolaty v zadu :-) takže zítra nemusím moc šlapat a nastane slíbené flákání. Spaní opět v lese zavěšen mezi stromy :-)

11. Den

11. Den

12. Den

Z Regensburgu vyrážím v 10, chtěl jsem se juknout na město, ale hora turistů a moc přeplácnutých stánků mě odradilo. Cesta nebyla nikterak zajímavá, kromě superbouřky co mě chytla na cestě. Schovaný pod střechou zavřeného supermarketu jsem ji ještě s jedním cyklistou překonal. Zase jednou v lese... trochu mokrém.

13. Den

Tak místo plánovaného slunce mě probudila mlha :-) sice krásná, ale zcela nepraktická, bo mi vše navlhlo. Naštestí odpoledne krásně pralo sluníčko, tak jsem se u kraje jednoho lesa rozložil na součástky a prosušil se. Dokonce jsem si v mezičase nakrémoval boty. Pak zase šlapání a šlapání. Kdybych měl i vodu, šlo by se lépe :-P Chybu jsem napravil v další vesnici. V Hemau jsem potkal skupinku skautíků, tak jsem se hned vetřel a šlapal jsem snimi až do Ottmaringu. Tady táboříme a zjišťuji, že vlčata jsou všude stejná :-P Zítra s asi trhnu - uvidím.

14. Den

Tak, ráno jsme šli všichni stejnou cestou, takže jsem se trhl až odpoledne. Dnes bylo horko zcela odporné a tak cesta utíkala pomalu. K večeru jsem došel do Großnottersdorf kde jsem se chtěl odvážně pustit k další vesnici. Vítr, který se zvedl byl však zásadně proti. Ony i ty mraky na obzoru nevypadaly zrovna povzbudivě. Tak jsem to otočil k místní autobusové zastávce. Co na tom, že byla uprostřed dědiny, hlavně že tam bylo sucho...celou noc, což se o okolí říci nedá :-)

15. Den

Stále pod mrakem a já vyrážím kolem páté dál. Jde se krásně, kolem se tyčí větrné elektrárny a vše je zahaleno v mlžném oparu. Díky tomu, že všeci ještě spí, díky mlze, skoroslunku na východě, které dává okolí zvláštní barvu a havranům na poli, je to jak v postapokaliptickém filmu. Nádhera. Slunko se vyhouplo na nebe až odpoledne, zato se snažilo dohnat vše, co nestihlo ráno. Myslel jsem, že zkolabuji. 1 km před mou konečnou vesnicí mi zastavil jeden dědula, že mě sveze. Kdybych nebyl tak unavený, asi bych jej odmítl. No ještě že ne :-) nejen že mě dovezl do další vesnice, ale zahnal mě i do hospody a objednal mi 2 piva a večeři. Na to, že pivo nepiju, zmizeli ve mě obě, což značně obveselilo mou mysl. Jako bonus zdarma mě děda zavezl do dalšího cílového bodu pro zítřek (Wassertüdingen). Paráda :-) Jelikož se zas blíží bouřka, spím pod mostem :-P

16. Den

Dnes je hnusně. Ráno pršelo, ale pak se to trochu uklidnilo, a tak šlapu dál. Po cestě jsem hupl do řeky a trochu se (konečně) umyl :-P Po cestě mi sem tam káplo za krk, ale to nejhorší mě podle předpovědi čeká až večer. Rozhodl jsem se zkusit opět couchsurfing a najít si suché místo. K 5-té hodině jsem dorazil do Dinkelsbühlu a začal pátrat. Začalo lít a tak jsem se zbaběle schoval ve veřejné knihovně. Měli ze mě opravdu radost :-P Nakonec mi pro dnešek poskytne azil jeden ruský klučík, takže nepromoknu. Super.

17. Den

Hnusně, hnusně a ještě hnusněji... nikam nejdu, dnes se flákám :-) zítra je taky den a bude hezky. Klučík je super, nabídl mi sprchu, jídlo, pití a pračku! Konečně budu zas chvilku vonět :-P

18. Den

Tak, počasí se uklidnilo, takže zas mašíruji dál. Voňavý, najedený, oholený... prostě v nejlepší kondici. Jinak cesta moc zajímavá není, tak není o čem psát. Poznámka: chválím Google mapy, jelikož jsem zkusmo zadal navigaci na pěškobus a ono mě to tahá přes lesy, polní cesty a tak... navíc nejkratší cestou a celkově se mi takto jde dobře.

19. Den

Menší krize. Chtěl jsem ji zahnat něčím sladkým (cola a bábovka) a tak jsem sliboval nožičkám, že jakmile potkám obchod, dostanou odměnu. Problém je v tom, že tady mají v neděli všechno zavřené... a to i nákupní centrum uprostřed Schwäbisch Hallu, kde je to samá památka a hemžilo se to tam turisty... fakt někdy nechápu. No, hold se sprasím zítra - spím pod nádherným dubem.

20. Den

Hned v druhém městě jsem vyplenil obchod a plný cukrové motivace jsem razil dál. Dnes je krásně polojasno, tak se jde fajnově, jestli dobře počítám, ve čtvrtek bych měl být ve Francii :-) V noci má pršet a tak se schovávám v boudě na prodej vánočních stromků :-P

21. Den

Hned jak jsem lehl, tak začalo pršet, v Německu to mají vždy po cimrmanovsku ( s vichrem z hor) ale po hodině bylo po dešti a tak už jsem v klidu dospal. Ráno bylo zima. Nic naplat, vstávat se musí. Rychlá snídaně a už jsem zas šlapal. Díky chladnému počasí se šlo docela fajn, odpoledne jsem dostal chuť na trochu muziky a ta mi vlila novou sílu do nohou, takže jsem v pochodovém rytmu Tokio Hotel urazil asi o 10 km víc, než bylo v plánu. Nu a teď ležím 5 m nad zemí v mysliboudě, tak snad nehňápnu :-)

22. Den

Zase ta ranní zima, asi se žene podzim, nebo co. Každopádně dnes je v plánu 30km do Karlsruhe. Pokusím se zas u někoho ubytovat a nabít si věci. Tak poprvé mě čapli policajti, jelikož jsem šel po krajnici a podle nich to je nebezpečné :-) tak jsem jim to odkýval a šlapal dál. Bohužel se mi ale nikdo neozval na poptávku, tak nevím, jak to bude s energy. Spím v lese 15 km od Francie :-P

23. Den

Večer jsem se rozhodl, že nejdu rovnou do Paříže, ale že se stavím v Remeši, takže se mi cesta trochu stočila a já šlapal po hranici mezi Německem a Francií. Cesty jsou to krásné, dlouhé a rovné a nudné :P nakonec jsem to přece jen zalomil do Francie, takže dnes spím už po francouzsku.

24. Den

Dnes nic zajímavého...Regeneruji puchýřky a odřenimy v žabkách takže cesta je trochu náročnější, ale z nějakého důvodu jsem toho dost urazil. Zalehl jsem se slunce západem ;)

25. Den

Další den kdy se toho nedá moc popsat, zatím se nic zajímavého neděje, možná v lese přibývá borovic a kolem je vojenské pásmo, jinak nic... ;) jelikož nevěřím počasí, spím na autobusové zastávce (nakonec nepršelo).

26. - 27. Den

Tyto dny mi trochu splývají, jelikož zápisek píšu se zpožděním... nicméně jsem během těchto dní musel jednou spát schovaný pod střechou Lidlu v prázdné uličce pro vozíky :-) a to že jsem se ocitl v městě Metz. Kde jsem pak vylezl nad město a spal na louce pod malilinkatým stromkem asi 5m od vojenského prostoru.

28. Den

Probudilo mě krásné svítání a tak plný sil vyrážím dál. Cesta se trochu mění a předemnou se rozprostírají nádherné širé lány polí... po 4 hodinách mě to už nepřijde tak romantické... po dalších pár hodinách ve sluneční výhni, kde u krajnice nejsou ani stromy vůbec nechápu, že se mi to kdy líbilo :-) Voda mi došla kolem 4-té hodiny a tak jsem se v jedné vesnici v prvních otevřených dveřích zeptal. Nejen že jsem dostal vodu, ale bylo vysloveno magické slovo ČAJ a tak jsem zůstal i na kus řeči. Nakonec mi bylo nabídnuto svezení do Remeše s jedním příslušníkem rodiny, který tam zrovna dnes jede...takže - tamtadadaaaa jsem v Remeši. Ještě mít kde spát.

29. Den

Nakonec jsem našel jednoho klučíka na netu, co mě ubytoval... měl tam ještě dvě německé holčiny co prozměnu cestují na kolech. Večer jsme byli na prohlídce katedrály a v baru na jamování... super večer. Dnes jsem naběhl dovnitř chrámu a jinak celkově se flákám :-) Jelikož je s holkama a s naším hostitelem sranda (a suprově si procvičuji angličtinu), rozhodl jsem se zůstat ještě jednu noc. Na večeři jsme jako poděkování s holkama udělali lasagne a já stvořil tiramisu :-P Ňami.

30. - 34. Den

Po zhlédnutí map při plánování dalšího postupu, kdy do Paříže a za ní jsou jen pole, jsem se rozhodl pro změnu strategie - budu stopovat! Takže v Remeši jsem zvedl palec a po 3 hodinách čekání jsem frčel směr Paříž. Rozhodnutí to bylo nejspíše požehnané Wakantankou, jelikož první stop mě svezl 3\4 cesty, druhý mě svezl ze špatné cesty na správnou a hned jak mě vysadil a odjel mi sám zastavil jeden kluk a vzal mě až do města, kde bydlí můj kamarád a kde se teď budu chvíli flákat :-P

35. Den

Tak jsem zas na cestě, ráno rozlučka s Ivanem a jeho prďolou a pak stopování. Někdy v odpoledních hodinách jsem dorazil do Nantez. Přebrodil jsem město a rozhodl jsem se, že juknu na místní vodní rezervaci. Bohužel jsem tam dnes nedorazil, zato spím u letiště a krásně to tu hučí :-)

36. Den

Tak dnes sem se k té rezervaci dostal, bohužel je celá zadrátovaná a jediný přístup je vyhlídková cesta, tak jsem si to tam aspoň vyhlídl a šupajdím k moři :-P je to cca 15 km, tak už zanechám stopování. Ha, a jsem tu... možná by to moře bylo hezké, kdyby nebyl odliv a já nekoukal jen na hnusný mokrý bahnopísek...ale kdo si počká :-) Spím na pobřeží v houští (je tu moc karavanů)

37. Den

Po snídani na pláži, kdy jsem dokonce dostal teplé kafe (karavany mají i svou výhodu) jsem vyrazil cca 40 km směr jihozápad. Touto cestou si hodlám ukousnout kus pobřeží a opět skončit u moře... teda oceánu :-P Hrůza a děs mě pojímá, ona je tu megapláž s milióny lidí... takže po nébřeží směr jih. Naštěstí jsem objevil nějaké keře a po chvíli zkoumání i skryté tulácké doupě. Zkusím si ráno vzpomenout a vyfotit jej. Btw pláž před západem slunce je skoro bez lidí :-) brouzdání Atlantikem je také fajn.

38. Den

Na to, jak super doupě jsem našel, spánek nic moc, ráno jsem vztal ještě před svítáním a vyrazil po vylidněné pláži dál za svým snem. Snídani jsem si vychutnal naproti skalním zubům čnějícím pár metrů od pobřeží. V dalším městě jsem našel free wifi a jal se zjišťovat, kdo mě má rád a myslí na mě, když v tom mě oslovil nějaký chlap. Batoh na zádech a v tváři ten výmluvný výraz poutníka. Po pár minutách jsem zjistil, že cestuje také do Španělska, pěšky a stejnou cestou... takže odedneška mám parťáka :-) jmenuje se Daniel, je to francouz žijící v Anglii a je mu 49... každopádně jeho znalost francoužštiny nám zajistila horkou sprchu a kus žvance z kostela :-P Moudro: Když je člověk na cestě sám, je to výzva, teprve, když jde s další osobou, stává se cesta dobrodružstvím.

39. - 41. Den

Kromě klasického pochodu, teda trochu pomalejšího, ale ukecanějšího, bych vyzdvihl asi jen, že druhou noc jsme dělali (konečně!) oheň a vařili si kafe, koupání v atlantiku a pohodu, která nás doprovázela :-) bohužel také musím konstatovat, že jsem asi přečetl moc knížek kde lidé za sebe nasazují život :-). Skutečnost je méně dramatická

42. Den

Dnes mám nějakou krizi a taky ponorku...proto jsem se po snídani s Danielem rozloučil a jdu prchnout někam, kde nejsou lidi...takže dnes hudba a mašírování pustou krajinou. Ke konci dne jsem trochu zakufroval, ale to nevadí. Spím pod keři rovnou u turistické stezky - jinde v okolí není nic použitelného. Jo a je tu snad zájezd konárů z celé Francie. Snad bude zítřek lepšejší:-)

43. Den

Tak vstávačka v 6.30 a cupitačka 15 km. Bohužel se mi nálada nikterak nezlepšila a tak jsem se rozhodl pro stopování - nejspíš to bylo místem, jelikož jakmile jsem se ocitl 26 km od Royanu, zvedla se mi nálada :-) Nakonec trajektem na druhou stranu dosti široké delty a šup do lesa... btw všiml jsem si oficiální cesty do Santiága, tak zkusím někdy přespat v kostele, nebo kde to ti lidi spí :-P Jo a po cestě jsem ulovil kudlanku...a zcela skautsky jsem ji pak zase pustil.

44. Den

Ráno jsem zjistil, že je třeba doplnit zásoby. Stejnak je přede mnou cca 8km město, tak snad tam bude nějaký větší (a levnější) supermarket. Byl :-) U usměvavé holčiny jsem zaplatil a venku dřepl pod borovice a jal jsem se konzumovati obědu svého. Za Euro zapékané brambory v sýrové majdě v plechovce...teda zapéct by se měli doma, ale mě to chutná jen tak. Jo, zapomněl jsem, že předtím jsem okupoval informační centrum, kde jsem měl wifi a elektřinu. Po obědě jsem vyrazil dál a po 5 km mě zastavilo auto a vevnitř seděla ta holčina ze supermerketu. Sice sme jeli jen kousek, ale krásně :-) pak jsem to zalomil k moři a teď budu skoro až do šŠanělska šlapat po pláži. V dalším městě jsem si dal sprchu a potkal jeden německý pár a super si pokecal ... vrazili mi do ruky 20 E a že se mám za to na ně napít...ty jo, 20 Eček... no, pokračoval jsem po pláži do západu slunce a teď se houpu v hamace s břichem plným ostružin... někdy život překvapí. Dnešní den je jeden z nejhezčích :-P snad to nepokazí déšť, jsem v pustině a nemám záložní plán.

45. Den

Jo, život někdy fakt překvapí...třeba dnes ve 3 hodiny bouřkou. Já tušil, že se něco zvrtne. Půl hodiny jsem mokl pod borovicemi, než si bouřka oddechla a já stihl uhotovit přístřešek z pláštěnky a pak to zkoušela znovu. Další zjištění bylo, že hamaka je opravdu nepromokavá, bohužel zevnitř ven :-) a tak jsem objevil spací věci koupající se v 5 litrech nepasterizované dešťové a bylo ještě veseleji. Ve 4 hodiny to bouřka vzdala a já, jelikož jsem neměl co na práci, jsem se sbalil a jal se pochodovat ku městu. Po pár kilometrech temnotou jsem narazil na altánek, tak jsem rozhodil mokré věci a zabalený v polomokrém oblečení potupně usnul na podlaze :-) Aspoň to na mě uschlo. Do 11 jsem sušil a pak pokračoval. Město po cestě bylo nejen daleko, ale taky tam nic nebylo, a pro změnu začalo poprchat. Tak jsem si aspoň odpočinul pod střechou. Nakonec jsem to nevydtžel a pokračoval jsem k dalšímu městu 20 km vzdálenému. Do cesty mi v polovině hupla taková opuštěná hájovna s něco jako otevřenou kúlnou... tak tu teď ležím ve vlhkém spacáku a hřeji a dosušuji :-) prostě super den...

46. Den

Vstávám brzy, kdyby náhodou někdo dorazil (třeba majitel). Je stále pod mrakem, ale neprší. Vydávám se po cyklostezce vstříc svému osudu :-) Další město je trochu větší a jmenuje se Locanau. Jelikož jsem na dně z energií a čtení je pro mě životně důležité, okupuji místní infocentrum :-P pak ještě nakoupit zásoby, jelikož je zítra neděle a vyrážím dál, sice nevím kde budu spát, jelikož má zas pršet, ale to se poddá. A poddalo :-) po cestě byla opět hájovna a zas prázdná. Vzadu kůlna a ideální spací místo. I kolo sem tam měl, kdybych chtěl, ale skauti nekradou :-P

47. Den

Furt je hnusně a do dalšího města je to 8 km. Ne že bych tam zrovna musel, ale uvádím to spíše jako měřítko vzdálenosti. Za pochodu jsem si naplánoval, co budu dělat ve Zlíně, vytvářel pravidla pro gurpsoid, vymyslel super postavu nekromanta a postavil jsem koláčovnu :-) Pak jsem šel kus po pláži, zpíval a sbíral mušle a k včeru jsem dorazil k odpočívadlu, kde jsem si všiml postaveného stanu, nedalo mi to, a holčiny co tam byla sem se optal, jestli se tu může kempit. No, prý když nás nikdo nepráskne... takže jako v lese :-) Tak sem se k nim přidal, jelikož mají nad stolem nataženou plachtu a zcela takticky se tam schovám, kdyby pršelo :-P

48. Den

S povznesenou náladou (a to doslova, jelikož se mi v noci zdálo o létání) jsem vyrazil dál, náladu mi nezhoršil ani déšť ani drahý trajekt, který navíc jel jen na pro mě nevýhodný dok, a tak jsem se na všechny usmíval a zdravil a bylo mi fajn. Odměnou pro mě bylo, že jsem dlouho nemohl najít místo na spaní...nakonec jsem spal pod střechou zavřeného obchodu v kempu pro karavany... došel jsem za tmy a vstával také za tmy - nikoho jsem nepotkal, tak sem to měl aspoň zadara :-)

49. Den

Slunce vstalo asi na polovině cesty k dalšímu městu, po cestě jsem minul největší písečnou dunu v evropě (velká hromada písku za stromy ... fakt vzrůšo). Původně se zdálo, že bude hezky, ale pak se zatáhlo a pršelo... ideální, když jste v lese a nemáte se kde schovat, deštník jste zahodili v Německu a pláštěnka je stará a propouští... naštěstí bohové vyslyšeli mé modlidby (nebo se lekli proklínání?) a pršet přestalo. Teď už jsem povznesenou náladu rozhodně neměl. Další hřebíček do rakve byl, že prostor za městem, kde jsem se po 30 km trase doplazil, byl vojenský, a tak ho musím obejít... takže dalších 15km přede mnou... nakonec jsem se ztratil v lese :-) z kterého mě vyvezli lesníci... navíc mě zavezli až za město, kde jsem hupl do prvního lesokřoví a konečně si odpočal.

50. Den

probudil mě zvonek...prvně jsem myslel, že se lesem prodírá kráva, ale pak z podrostu vyrazil pes, v puse zvonek a za ním myslivec s flintou. Naštěstí jen prošel, tak jsem se sbalil a vyrazil. Další cíl cesty je Mimizone. Dnešní cesta moc zajímavá nebyla, jen v polovině jsem se odklonil z cykloztezky a šel jsem po lesní značenou svatujakobskou značkou. K večeru jsem to zapíchl v kapradí :-)

51. Den

Dnes jsem nějak utahaný, tak jsem se rozhodl pro stopování. Došel jsem ten kousek do města (vyjmečně to nebylo mnoho kilometrů) a naběhl do místního supermarketu. Koupil jsem si něco sladkého pro dobrou náladu při stopování a napsal jsem si na karton název města. Nachystal jsem se na cestu, zvedl ruku na první auto a to mi zastavilo :-) Dovezli mě před Bayonne. Po chvilce bádání nad mapami jsem se nakonec rozhodl být dnes ve Španělsku a tak jsem na poslední Francouzskou štaci nasedl na vlak a nechal se za 7,50 dopravit do Handaye, což je francouzská strana Irunu. Na rozloučenou mi Francie plakala na ramena a tak sem ji chvíli utěšoval na autobusouvé zastávce, nakonec to zvládla a já se vydal do Španělska... Vpravdě pohled na Pyreneje v mlze mi nalil energii do žil a tak jsem hned okoštoval místní turistiku a vydal se po svatojakubské cestě do již zmíněných hor. Děcka, je to tu boží... hory padající do oceánu zahalené mraky, lesy zelené, cesta kamenitá... Tatry nadruhou. Vyšplhal jsem se ke kostelu, který vyčníval mezi lesy v polovině kopce, tam jsem potkal Hanaku a Borise, dva super lidičky a večer jsme strávili klábosením a pitím vína a kávy. Zítra jsme se domluvili na společné cestě na vrchol - oni se pak vrátí, bo cestují karavanem. Spím pod střechou kostelíka.

52. Den

Ráno mě probudili poutníci... na to, že jsem ve Francii potkal jednoho, jich tady proudí fakt hodně. S některými jsem prohodil pár slov, ale všichni jako by někam spěchali, rychle zmizeli. Byl tam také jeden docela crazy anglický pán :-) takže jsme si padli do noty a chvíli si povídali. Nakonec také vyrazil a já se šel podívat kde se flákají mí novozélanďané. Potkal jsem je za rohem a tak jsme také vyrazili. Po chvíli jsme dohonili i toho pána, jmenuje se Tonny, a společně jsme ťapali, vzdychali nad scenérií a kecali :-) U konce cesty přes hory se Hanaka a Boris rozloučili a otočili to zpět a já pokračuji s Tonnym...je fakt perfektně střelený a jsem rád, že je nás takových víc. Spíme v hostelu pro poutníky a já si zřizuji kreditál, nebo co, a stávám se oficiálně poutníkem. Osprchovaným poutníkem :-P

53. Den

Po budíčku jsme se spakovali a vyrazili dál. Mlžné ráno pomalu odhalovalo svá tajemství a já jak ve snu stoupal rájem k vrcholu další hory. Mé nejčastější slovo je wow ... snad se povedou fotky, jelikož se to nedá popsat... Simbi, vřele doporučuji! Jelikož je Tonny již pokročilého věku, nijak nespěcháme, což je super. Nicméně je před námi 20km. V st. Sebastienu jsme se moc nezdrželi, zato jsem ochutnal Španělskou tortilas. Ňami ňami. A pak jsme se klikatili hory doly. K večeru jsme dorazili do St. Martina kde spíme, Tonny v hostelu, já pod střechou kostela, bo se mi nechce utrácet 10 E :-P

54. Den

Vstávám s úsvitem a vyrážím k hostelu vyzvednout Tonniho :-) V plánu bylo zastavit ve vesničce cca 13 km od současné pozice, bohužel jsme však nepotkali žádný ukazatel a tak jsme to zcela ne podle plánu minuli. Nevadí, pokračujem dál, dalších 15 km. Cesta stoupá a klesá jak na horské dráze a i když se to nezdá, ujít takovýchto 20 km je fakt makačka, proto se do xxx dostáváme až za tmy. Na závěr máme krásnou lesní kamenitou cestu v úhlu 20', super na kolena :-) Saisfakcí je, že v hostelu není výběrčí daní (je 21.30) a tak spíme zadara.

55. Den

Na budíček v 6.30 si už začínám zvykat... kam ti lidi spěchají, když je pořád tma? Nicméně noclehárnu opouštíme kolem osmé a chvilku se touláme městem. Po dokoupení zásob vyrážíme dál. Dnes máme flákací den, takže jdeme po pobřeží k městu xxx cca 8km. Tam jsme narazili na místní festival :-) Do ulic se vypustí býk a kluci kolem 18 se kolem něj motají a snaží se ho dotknout. Býk na to měl trochu jiný názor. Fotím, tak snad s toho něco vyleze. Smažené sardinky s bagetou a víno, které jsme pak objevili, bylo neočekávané zpestření programu, navíc zdarma. Nakonec sme se rozhodli pro pokračování v cestě a na radu jednoho z rybářů jsme jeli autobusem. Venku začíná pršet, ale mi to zapíchli v hostelu pro poutníky, kde je cena dobrovolná. Sprcha, praní, holení cestovního vousu a spaní :-)

56. Den

Zase budíček před svítáním. Snídaně a pakování a vyrážíme. Bohužel mrholí. Po prvních pár kilometrech bahnem jme se rozhodli, že povalíme po asfaltu. Mnohem lepší...teda, kdyby nepršelo. Nevím, jak se Tonimu povedlo mě překecat v chúzi deštěm, naštěstí je to takové silnější mrholení a ani ne moc studené. V další vesnici jsme potkali jednu japonskou holčinu Lami, vpodstatě ji míjíme každý den. Moc toho nenamluví. Nicméně jsme ji pozvali, ať se k nám přidá, bo cestuje sama. Tak, teď už se ploužíme deštěm tři. Je zajímavé, že jakmile se zastavíme, přestane pršet, ale po pěti minutách co vyrazíme opět prší... vrrr nemám rád déšť...teda když sdílíme společný prostor. Nakonec jsme dorazili do cíle, dali si véču speciálně levnou pro poutníky (salát + špagety + desert za 5 E) a teď asi strávím noc v hostelu - no co už, také si jednou mohu dopřát pohodlí :-)

57. Den

Po klasickém budíčku vyrážíme, no, teda prvně obchůzka města, nákup v supermarketu a pak směr kopce. Dnes jdeme po značce, jelikož neprší. Bahna je však stále požehnaně :-P Tony se snaží učit Lami angličtinu dětskými říkánkami... efekt je minimální :-) asi jako když mě učí španělštinu. No každopádně je to po včerejšku superiózní den, krásné výhledy, neprší, žádné hopkání nahoru a dolů, krásně to čvachtá a ušli jsme 23km. Spíme v Alberge - což je název pro donate hostel.

58. Den

Ráno jsme se rozhodli, že do Bilbaa pojedeme vlakem (cesta vede po komunikaci a je docela provoz). Lami chce jít pěšky, tak jsme se trhli. S Tonym jsme tedy jeli do Bilbba a poté jej prolezli a kochali se. Koupil jsem si po zkušenosti novou pláštěnku a snad poprvé v životě jsem sám od sebe poslal pohled :-P Pak jsme se dopravili do místního Alberge a povečeřeli. Tony šel jště do města na internet a tak jsem dočetl knížku a začal novou.

59. Den

Ráno nás místní paní správcová překvapila snídaní :-) Ňami...sušenky, kakao, marmoška, máslo a něco jako pražené chlebové suchary. Poté se vydáváme dále po cestě. Vlakem ještě kousek do jednoho města za Bilbaem, kde je jakýsi most/lanovka které prý musíme vidět :-) pak jsme to vzali podél pobřeží k cílovému místu Pobena. Je tu Alberge, kde budeme spát. Jsem osprchovaný a právě se chystáme na večeři. A potkali jsme tu i Lami :-) tak třeba zas budeme putovat spolu a já se naučím něco japonsky. Jo a aby jste si nemysleli, že se jen tak flákáme vlakem, tak jak včera i dnes jsme přesto ušli kolem 15km.

60. Den

Tak Lami snámi nakonec nejde, zmizela před úsvitem jak pára nad hrncem. My jsme v klidu posnídali a vydali se jako poslední na cestu. Před sebou máme 23 nebo 30 km... podle nálady. Cesta je nádherná - u pobřeží a dokonce po jemném dešti vykouklo i slunce. V třetině cesty jsme potkali jednu skupinu španělů, které už nějakou dobu potkáváme v noclehárnách, a tak jsme se sdružili :-) aspoň jsem se naučil nějaké nové špaňelské slovíčka. Dnes to byla super tůra. Spíme opět v Albergue... je to trochu zvláštní cestovat tímto zpúsobem, ale proč ne... spát venku můžu až se Tony cca za týden trhne a poletí domů do Anglie.

61. Den

Cílem dnešní cesty je Santona, vzdálená 31km. Vydáváme se tedy z rána po značce krásnou přírodou a malebnými vesničkami. To, že nám dnes svítí slunce bylo zezačátku fajn, ale postupem času nám 30ti stupňové vedro vysálo veškerou sílu. Nepomohlo ani to, že jsme po cestě vyděli nádherné supy :-) Nakonec jsme se dobelhali znavení do Lienda, kde jsme to zapíchli v donate albergue. Jsme tu celkem 4 plegrinos. Je tu také kuchyně a díky zbytkům po předchozích cestovatelích sme si uvařili večeři :-) Těstoviny ala co dům dá.

62. Den

Ráno jsme zaspali. Já díky úžehu a komárům naspal asi 3 hodiny, takže se cítím skvěle :-P Nicméně dnes končíme v Santone, jelikož je zas pařák a Tony má v plánu zítra vyrazit na pozorování ptáků do místních bažin. Cesta je docela fajn, i když tak trochu usínám. Kromě krásného pobřeží se nic zajímavého nestalo. Spímev Albergue za 10E - jsem znaven, mám teplotu, tak ani neprskám, aspoň že je v ceně snídaně :-)

63. Den

Dnes sem toho naspal víc, a už se i lépe cítím. Nabouchal jsem do sebe trochu kornů a vyrazili jsme. Z pozorování toho moc nebude, jelikož je vše zaplaveno přílivem a nemáme loďku, takže pokračujeme dál. Naplánovali jsme si Güemes, který je po cestě 16km (po stezce 29). Zas paří slunce a já mám žaludek jako na vodě, takže dnes kromě snídaně sosám jen vodu :-) ale cesta krásně ubíhá a posledních 5 km se klikatí mezi stromy na skoro pusté silnici. Navíc místní Albergue, kam jsme dorazili ve 16h je nádherné. Ha, a dostali jsme večeři... dýňovou polévku a nějaké maso ala guláš ale jiná chuť.

64. Den

Ráno jsme dostali i snídani :-) sice mi stále není dobře, ale jíst se musí. Dnes míříme do Santander. Na doporučení to bereme kolem moře, kam jsme se po menším kufrování dostali. Krásně nám pofukuje větřík a výhledy na moře a skály nám zpříjemňují cestu. Jedinný problém je, že jsem utahaný jak kotě. Před Santanderem jsme potkali super pláž a tak Tony nevydržel a jal se koupati, já hlídal věci a krmil rybičky a krevety v malém jezírku. Pak lodí do města a hup do albergue. Bohužel je město moc veliké a já moc utahaný, abych hledal alternativu. Večer mě přepadlo střevobití tak snad mi endiarom pomůže :-)

65. Den

No, noc byla zajímavá... ráno tedy další pilulku a kafe. Tony potřebuje něco vyřídit ve městě a pak navštívit kamarádku a tak vyrážím s jedněmi německými slečnami. Vlakem jsme si ukously nezáživnou městskou část a pak pěšo do Santillana del Mar. Tam jsme se scukli s Tonym a vyrážíme do místního muzea zasvěceného prehistorickým malbám a celkově o vývoji lidstva, original jeskyně jsou bohužel zavřené, ale muzeum je suprovní

66. Den

Ráno vyrážím opět z Tonym na poslední túru. Zítra se vrací do Santander, odkud odlétá do Anglie. Cílem je Comillas kde pak vezmem bus do San Vincente. Půlku jdeme po cestě a druhou po ztezce. Jsem stále utahaný, ale už je mi fajn :-) V Comillas jsme zjistili, že bychom na bus museli čekat 3 hodiny. Nevím jak mě Tony přesvědčil že těch 15km dojdeme, ale povedlo se mu to... bohužel :-) do Albergue jsem dorazil napůl mrtvý...že já blbec si neumím říct, když nejsem OK :-) nicméně jelikož je to poslední den, platím 13E za spaní včetně večeře a snídaně. Málem jsem obojí zaspal :-P

67. Den

Ráno jsem se po snídani rozloučil s Tonym a dál putuji sám. Dle průvodce cesta pokračuje podél pobřeží, ale pohled na hory mě přitahuje tak, že jsem to v dalším městě zalomil do leva a razím za hlasem svého srdce. Cesta se vine podél řeky, která vyhlodala nádherný kaňon a tak je nad čím vzdychat. Sem tam je i nějaká jeskyňka, ale bohužel nic, kde by se dalo spát :-\ Asi sem to trochu přepísknul, jelikož tu není mnoho civilizace, začíná se stmívat a navíc pršet. Zachránila mě autobusouvá zastávka, takže jsem se vypakoval a ráno hurá do kopce :-P

68. Den

Nevím kdy jsem se probudil (hurá) ale už bylo světlo, mobil mi přes noc skolaboval a tak nevím ani kam jdu :-) Po cestě mě pronásledovali běžci a blikající auta, tak jsem utekl na cestičku kamsi do hor :-P pozvolné stoupání se změnilo v šikanu neskutečné kvality, ale za ty pohledy to stálo. Na vrcholu mě navíc čekala vesnička a místní albergue. Za 6E tu asi zůstanu 2 dny, jelikož je to tu nádherné... něco jako kdyby pod Baraňcem někdo idylicky zapustil vesničku s elektrikou a sprchou :-P ... nekonečné labúžo... ha, už se mi dovařil čaj, tak jdu lakonicky popíjet na balkon a koukat se na hory.

69. Den

Flaaaaaaaaakaaaaaaaaaní :-)

70. Den

Dnes jsem vyrazil dál, spolu s jednou Španělskou holčinou, která také okupovala místní salaš. Hned za první zatáčkou jsem našel ráj... opuštěné údolí plné políček a polorozpadlých budov... ideální na zbudování nové farmářské vesnice. A to vše s bonusem klidu a míru hor s asfaltovou přístupovou cestou. Pak už jsme zase klesali mezi vlikány a klikatili se mezi horskými vesničkami (kde jsem si mimo jiné koupil super ovčí sýr a baštil ho na oběd). Cesta byla dnes dlouhá - 27km a tak jsem byl rád, že se konečně vyloupla ze zatáčky naše cílová vesnice. Bus k pobřeží jede až zítra, ale našli jsme super kostelík, tak tu na podlaze pod venkovní střechou budem chrupkat :-)

71. Den

Ráno vztávačka ještě za tmy... v 8 hodin, v 9 nám jede bus do Llames, kde se opět napojíme na ofiko cestu. Při výstupu jsme potkali německé holčiny, jelikož jim končí dovča, jeli se ještě juknout do Gijonu... trochu sem uvažoval, že pojedu s nimi, bo jsem byl jakýsi utahaný a představa pasivního cestování byla lákavá - cena 9€ už tak ne :-P tak jsme se jen rozloučili a potulili a každý se vydali vlastní cestou. Já a Lourdes jsme tedy pokračovali pěšo... po tom, co jsem si koupil kolu a litr do sebe vyklopil se mi nastartoval i mozek a šlo se docela fajn... ať žije pan Šugrraš :-) Našli jsme malinkaté albergue kde nám panimáma udělala večeři...navíc donative a i když jsem se zařekl, že nebudu utácet za spaní, tady jsem rád ty peníze věnoval.

72. Den

Po snídani opět (nečekaně) vyrážíme, jdeme ještě s jedním španělským klučíkem, co také nocoval s námi. Aspoň si může Lou popovídat, jelikož jsem měl zvláštní sen a tak jsem byl půl dne zahloubán do svých myšlenek. Nicméně nám dnešních asi 30km uteklo krásně. Společníci spí v místním albergue, já sem si popošel ještě 2km ke kostelíku a sdílím ho s místním bezďákem :-) každý okupuje jednu stranu kostela...vypadá seriózně :-P tak snad mi přes noc nic nezmizne.

73. Den

Přes noc se kromě boje s komárem nic zvlástního nestalo...ráno jsem se zpakoval a došel na smluvený setkávací bod. Ještě mi zbyl čas na snídani. Po scuknutí se zbylími společníky razíme dál, cesta dnes nebyla výrazná, tak není ani co popisovat. V odpoledních hodinách jsme dorazili do města Villaviciosa. Tady se naše cesty rozpadají. Lou zítra míří do Santiaga jinou cestou, klučík (jméno si nemohu zapamatovat) míří jak já do Gijonu, ale oni to zapíchli tady v hostelu a já razím jště 5km dál k jednomu kostelíku...teda pokud by nezačala bouřka... naštěstí je tu poblíž jeden trochu v městě, tak hold přečkám noc zde :-)

74. Den

Začíná být po ránu pěkná kosa :-) takže rychlé balení a ještě rychlejší snídaně a honem se zahřát pochodem. Dnes to bude fuška, mám před sebou pěkný škrpál. Naštěstí jsem to vyřešil sluchátkama a hudbou a tak se šlo docela pěkně (teda pokud pominu to ždímání a sušení trika na vrcholu...tak sem se nezapotil snad ani v těch horách). Naštestí je to do Gijonu už jen skoro z kopce a tak jsem dorazil do cíle kolem 4té. Rozhodl jsem se utratit 5€ za albergue a hlavně za sprchu :-) Nakonec dorazil i špaňel a tak jsem si měl i s kým pivídat, jelikož jsme tu dnes sami.

75. Den

Po studiu mapy jsem se rozhodl, že zas kousek cesty odfláknu vlakem...zaprvé je to teď samé město a taky si chci trochu odpičinout. Takže z Gijonu jsem to posunul do La Caridad a odtud jsem šel ještě 15 km do albergue. Je to donative a tak jsem vyjmečně nic nepřispěl. Cesta vlakem byla super :-)

76. Den

Dnes sem si naplánoval trošku delší kousek v podobě 38km túry. Prvních 18 km mě zavedlo do Ribadea, kde jsem si dal odpolední pauzu a pak jsem konečně vyrazil od pobřeží do vnitrozemí. Cesta jde pomaloučku vzhůru a zas si zpříjemňuji cestu muzikou. Do cílové dědiny Gondán jsem dorazil asi kolem 6. Problém je v tom, že místní albergue je zavřené... tak on to není až takový problém, spát mohu i venku, ale ty ranní zimy nejsou nic moc. Chvíli po mě tam dorazil jeden týpek a tak jsme se dali do řeči. Teoreticky je další albergue 2 km dál a tak vyrážíme spolu podle mapy. Po dvou km jsme však (díky místnímu vesničanovi) zjistili, že mám chybně pojmenovanou vesnici v mapě a do albergue je to další 2 km v podstatě zpět. Druhá alternativ je pokračovat po cestě 4 km do města Vilanova, kde je další. Rozhodli jsme se pokračovat, než se vracet a tak se mi dnešní procházka protáhla na 42km :-)

77. Den

Dnes jen cca 20km, ale zato stále do kopce, odměnou nám bude, že tam už zůstaneme až do Santiága. Jdu spolu s tím německým chlapíkem ze včerejška... máme stejné úseky a tak to asi dojdu s ním. Nevíc dobře brebentí anglicky tak se zas něco přiučím. Cesta ubíhá pomalu, ale kromě závěrečných serpentýn to bylo fajn. Večer končíme v albergue a vaříme si boloňské špagety...ňami.

78. Den

Jelikož dnes jdeme jsen 19km, ráno nikam nespěcháme... cesta je skoro rovná, svítí slunce - jen to trochu kazí vichřisko, a le naštěstí není moc studené. První půlku jsme brebentili, ale pak jsme každý updl do světa vlastních myšlenek a tak bylo posledních deset km tichých :-) zase spíme v albergue ve vesnici Vilalba za 6€. Aspoň tu mají wifi horkou prchu :-)

79. Den

Dnešmí cíl je vesnice Baamonde. Není toho moc co vyprávět, jelikož jsme si já i Bastien nasadili sluchátka a pak šel každý svou rychlostí. Cestu jsem ani moc nevnímal, stejně to byla jen asfaltovka, zato jsem si krásně zapřemýšlel. Jo a asi to zabalím v Santiágu. Zaprvé začíná být pěkná kosa, stýská se mi :-) a asi už toho mám plné kecky, bo mě to chození pomalu přestává něco říkat. Raději bych jel na výpravu se skautíky ;-)

80. Den

Dnes máme před sebou jen 15 km do puebla Miraz. Takže vyrážíme po snídani asi v 10 :-) sice je klemra jak blázen, ale zvýšená vrstva oblečení si sní hravě poradila. Pomaličku sme se došourali do místního albergue. Vedou ho dva angličani a jsou strašně ochotní a mají kuchyni a vedle v hospodě je super babča s drobným obchůdkem. Měla těstoviny a rajčatový protlak a pro cibuli mi hupsla do sklepa, tak jsem si uvařil super véču. Pochválen buď wakantanka- mají tady krb... takže čaj a knížka a vůně ohně dovršili mou spokojenost... chybí mi Držková :-P

81. Den

Dnes je zas sluchátkový den, takže stručně: cesta asi 26 km do Sobrado dos Monxes. Je tam monasteri (snad jsem to napsal správně - místo, kde bydlí mniši) kde dnes spíme. Prostředí kolem je zajímavé, ale místo mnišské cely spíme ve speciální hromadné místnosti s poschoďovkama...klasika. Navečer dorazil jeden Bastiho kamarád, takže jsme se rozrostli :-) Kluci šli pak na večeři do hospody a já si zas udělal super těstoviny.

82. Den

Zase klemra, zase sluchátka a zase víc jak 20 km. ( né že bych neušel víc, ale trochu se snažím zabít čas ). Cesta nebyla nijak náročná, škoda jen, že začalo na konci pršet... no, možná je to dobře, že až na konci. Jo a napojili jsme se právě na francouzskou cestu a potkal jsem tu Lami :-) Sice jsme si řekli jen ahoj, ale potěšilo to. Definitivně jsem se rozhodl pro konec mého putování v Santiágu, teď už jen vybrat způsob dopravy zpět do ČR.

83. Den

Zapoměl jsem se zmínit, že jsem spal v levnější ubytovně, zatímco kluci byly o 100m dál v oněco dražší. Tam jsem je ráno vyzvedl a zas jsme šmatlali dál. Dnes jsem si docela dlouho povídal s Bastyho kamarádem (zas ty jména) a na sluchátka nezbyl čas. Bylo pod mrakem, ale naštěstí nepršelo. V albergue jsme se domluvili, že vyrazíme brzy ráno, abyhom stihli v Santiágu mši. Navíc mě kluci ukecávají na pokračování do Finisttery :-P

84. Den

Jak bych to lidově vyjádřil - chčije a chčije :-\ Sice jsme vstaly dle plánu, ale toto v něm rozhodně nebylo. Nevím proč, ale nechal jsem se překecat a do toho marasu jsem vyšel - a celou dobu jsem toho litoval. Takže ve tmě, za deště, lesními cestami, s hnusnou pláštěnkou, za deště a prostě v nejhnusnějším všem jsem si užíval poslední! den a poslední! ceatu do Santiága. Vrcholem hnusu pak bylo pomoknutí mých bot a tak jsem se na svět mračil zpod kapuce a hořekoval nad boží nespavedlností a panyšmentem. Dorazili jsme v 11 hodin, kluci byli celí happy ( nechápu z čeho ) a hned jsme se drali do kostela...moc dlouho sem to nevydžel, bo tam žvatlali španělsky a byl jsem stále promočený, takže jsme hupli pro poslední razítko a dekret, jako že jsme machři a tak, a pak šup do Albergue... dnes jsem ani neprskal nad 10€ cenou. V suchých věcech, po sprše a zabalený v dece mi bylo konečně fajn. Takže finiš :-) Oslavím to ale až doma... přemýšlel jsem nad stopem, ale díky dešti mě chuť přešla. Letadlo je ale zas drahé... i když... po pár pokusech s Ryanerem jsem našel let z Portugalska (Porto) do Německa (Nürimberg) za 86€ s batohem což se dá a zabiju dvě mouchy jednou rannou...nakonec skončím v Portugalsku, jak jsem prorokoval, a taky si zas zastopuji :-) Takže, pokud to vše vyjde, budu cca 20 -21? ve Zlíně.

85. Den

Tak zas prší, ale to mě už nerozhodí. Večer jsem si našel vlak do Viga a napsal jsem na caughsufing kde mi jeden klučík napsal, že u něj mohu být, že se mi ale ještě ozve. Takže jsem si četl a čekal. Ve 3 jsem se rozhodl, že to risknu a tak jsem šel na vlak a šup do Viga. Nechtělo se mi utrácet dalších 10€ za noc (levnější to tu není), ale možná sem měl, jelikož se mi klučík už neozval. Tak co včil? Zkusil jsem najít kostel, ale mají tu jen veliké, kde se nedá spát, utrácet už ani nemám co, takže hotel také nic... tak jsem si koupil 2l koly a vydal se na výlet potemělým městem... padla nádherná mlha a já se nořil čím dál víc do divočiny. Mé bezcílné bloudění mě povedlo asi 15km oklikou na výchozí bod a tak tu sedím na lavečce před nádražím, jsou 2 hodiny ráno a píšu deník :-) Snad se zítra někde vyspím, musím někde zabít ještě jeden den, letí mi to 19tého v 6.30 a tak v pátek asi budu chrnět na letišti :-P

86. Den

Tak, zase začalo pršet, to už jsem naštěstí okupoval vlakové nádraží. Dnes toho na vyprávění moc není, jen sem si celý den četl :-P Jen jeden skok na autobusové nádraží pro zítřejší jízdenku a večer jsem se mohl těšit na spaní u Caugsurfera, sice až po půlnoci, ale darované matraci na molitan nehleď :-P

87. Den

No ještě že odsud mizím, bo asi nastalo období dešťů. Na nějaké pobíhání po městě není hezky, tak zas na autobusový nádr a na čtenářskou lavičku... má to dvě pozitiva, krásně jsem si odpočal a také sem si obul promočené boty a tak je suším :-P Večer pak busem na letiště do Potugalska...tady prší ještě víc...a nějak tu přečkat noc... spím na lavečce :-P

88. Den

V 5 budíček... no, ne že bych toho moc naspal, a šup na osbavení... asi sem nikde nepsal, že pobíhám po světě s dvoumetrovou bambusovou holí, co? Tak tu beru taky :-) a pak superlet do německa... ha a poprvé mám i fotky. V Nurinbergu jsem se rozhodl, že zkusím stopovat a pokud to nevijde, vezmu bus, nebo vlak... Tak, stop se nepovedl... nikdo asi v sobotu nejezdí do čech... a těch 7 aut z cz značkou na mě prdělo. Takže plán B. Jenže to jsem netušil, že cena do prahy stojí jako letenka z Portugalska =\ Mobil vybitý, bez netu... no sranda, nakonec jsem horkotěžko udělal výzkum trhu a vypadla mi nejlevnější možnost jet vlakem na hranice, dojít pěšky do Chebu a pak se uvidí. Jenže už je pozdě a tak přečkávám na nádraží.

89. Den

Ráno jsem si tedy koupil jízdenku za 22€ a vyrazil... bohužel asi jiným vlakem :-) jelikož jsem místo Markretvitz zkončil v Bayrotu nebo kde... únava se pojevuje, naštěstí odsud jede také jeden vlak tam, tak je to ok, jízdenka mi platí po hranice a podle místních je asi jedno jak se tam dostanu :-P nakonec jsem si ještě dokoupil za 5€ jidenku až do Chebu, bo toho mám plné kecky a navíc mě ponásleduje ten déšť :-) V Chebu se na mě konečně usmálo štěstí, bo jsem lapil free wifi a mobil mi poskytl trochu šťávy a tak jsem mohl u studentagency najít poslední lístek do Prahy a kupodivu i navazující do Zlína... už se těším, až doma zaklepu na dveře, neví že dnes dorazím :-) (btw palice jede stále se mnou)

Tvoří a na vlastní kůži prožil : Aki

Redakční úprava : Simba