Soutěsky, vytvořené přítokem řeky Salzach, najdete kousek od městečka Taxenbach. Samozřejmě dostupné autem, parkoviště je zdarma. Za symbolický vlezný poplatek 2 Eu si užijete minimálně hodinovou kochačku, ve stylu soutěsek ve Slovenském ráji - tedy pokud si jejich velikost vynásobíte 5 krát a to zejména na výšku :-)

Od pokladny vede stezka mírně vzhůru podél kamenitého koryta dravého potoka, s pěknými výhledy do soutěsek a na vysoký vodopád. Po pár stech metrech vystoupáte cikcakoidními schodišti pěknou štreku vzhůru a prohmatáte se pár desítek metrů tunelem ve skále. Cesta dalšími dřevěnými ochozy vám otevře nádherné výhledy dolů na vodní hrátky, do stran na strmé skalní stěny i vysoko vzhůru, kde tušíte normální, rovný svět.

Když budete mít štěstí, tak vás čeká ještě další stoupání po odvážných dřevěných mostcích a skalních římsách, i nějaký ten tunýlek se najde. Dokonce i poustevnická jeskyně, zbudovaná ve skále. Poustevník se již nekoná, nahrazen stovkami podpisů a rádobyvtipných vzkazů vyškrábaných i napropiskovaných. Skoro jako doma v Česku.

Dostupnost stezek je viditelně ovlivněna pravidelnými jarními povodněmi, které každoročně strhnou část dřevěných konstrukcí. Pokud máte štěstí a nedorazíte časně z jara, pravděpodobně bude většina opravena. My jsme se nedostali (přestože bylo září) do nejvyšších tunelů - část stezky strhla kamenná lavina a ani zdánlivě bohatí Rakušané nemají peníze na všechno.

Jedním z největších zážitků bylo sledování asi dvaceti starších studentů, cca 18 let, kteří se pod vedením tří instruktorů pokoušeli o něco jako canoying. Navlečení v neoprenu, vestách a přilbách trávili první půl hodiny instruktáží a další půlhodinu slézáním asi dvoumetrového srázku k potoku. Po další půl hodině jsme našli první odvážlivce o deset metrů dál, kterak sjíždějí po prdeli půlmetrovou peřejku. Pohybově velmi ztuhlí, snad trémou, snad strachem, ale nejspíše chladem. Hodinové nehybné stání v ledové Alpské vodě musí rozklepat i ohnivého mužíčka, přestože je zabalen v neoprenu až po ohnivá ušiska.

Nejlepčí na KLK soutěskách je dokonalá přístupnost a kvalita stezky. Projít si ji můžou i zdatní důchodci o francouzských holích, malá zdatná mrňata, i turisté v polobotkách. Můžete se v klidu kochat bez nebezpečí pádu či uklouznutí, na druhou stranu možná pro adrenalinové borce příliš jednoduchá štreka.