slovo první

Je sobota večer, tma, chata na Slovensku a my se vesele bavíme tím, jak seženeme 15 000 Kč během dalších 5 měsíců, nevylučuje všechny možnosti. Netušíme, že víceméně všechny peníze bude moci získat prací rozličného charakteru v Tomě ( Toma Otrokovice jest hnusný komplex zajímavých firem všeho ražení) . Lidé jako Havran, Blanka, Jirka, Prófa, Drakulka, Kondor, Zip, Štěpánka, Jožka, Milouš Emouš , An, Sestra, tedy Zipova a Kulička zde stráví nejedny příjemné chvíle nad fekáliemi, červeno-bílo-modro-zeleno-žlutými místnostmi. Veselé byly také chvíle v lese, co byl les za Marie Terezie. Nicméně peníze byly a my taky ještě dýchali, tudíž nám nezbývalo nic než nasednout do autobusu (mimochodem seděl jsem se Simbou), zamávat, předtím naložit kola, sundat sedátka, blikátka, blatníčky a trpět co s tím kolem udělají a konečně pá - pá.

slovo druhé

24.6.1998 - po celém dnu zmatků jsme odjeli v asi 14:00. Jeli jsme vcelku pomalu. Na večeři jsme se stavili v neznámé vsi z důvodu konání zvěřinových hodů. Medvědí stopy, Kančí výpečky, Jelení řízky. Následně jsme se utulili v autobuse až do rána, a od rána do večera následujícího dne. Boží.

slovo třetí

26.6.1998 - Kaštan má narozeniny. Já ne. Celý den jsme byli v Londýně.

Toto je vlastně všechno, co mám napsané v mém bloku. Na mě je toho dost. Na 14 - denní výlet do Irska trochu míň a v porovnání s ostatníma vlastně nic.

Přesuňme se již do Irska. Náš malebný camp, v jehož útrobách jsme si dovolili postavit stany nás přivítal taktéž malebně. Výkřiky typu :" Tam ty stany nestavte, tam taky ne, kolik jich máte?, cože my mysleli tak polovinu. Ti dobří irští lidé nemohli pochopit, proč tak málo lidí chce mít tolik stanů. A proč se musí být jeden veliký stan pouze pro tři lidi ? Naše stany byly úžasné. Přestože málokdy nepršelo, dalo se mluvit o suchu a pohodlí pro dva i uvnitř stanu. Problém byl v obsazení tří lidí do stanu. Jinak to nešlo. Já si nestěžuji, co Zip s Ptakusem nevím.

Jinak pohoda. Dokonce jsme večeřeli. Téměř všichni podcenili svou spotřebu jídla po cestě, takže jídlo, jakožto hmota lepkavá, vonící, hřející a sytící byla všeobecně přijata. Rozdělili jsme se do jakýchsi teamů na vaření. Tyto teamy následně nabrali jiných tvarů, což nebylo špatné( u nás bolo o dvá jedlíky měněj).

Rozdělili jsme se na část chodící a jezdící. Jezdící jsme byli já, Kaštan a někdy Simba s Radimem. Chodící všichni ostatní. Autobus s neobyčejně neobyčejným řidičem nás zavezl různokam, odpoledně nás všelikde vyzvedl. Naše cyklistická sestava doplněná zbytkem autobusu, vyjma naše chodičky a chodiče, se projížděla po cestách hlavních, vedlejších a bočních.

slovo čtvrté

Vzpomínám si na první den: Nejprve nám odpojili vozík, zavezli pěší a autobus se vrátil. Já jsem měl za úkol vyfotit loď pro Zipova tatíka, což jsem učinil. Smontovali jsme kola a vydali se na cestu . S Kaštánkem jsem se přidal k jednomu pánovi na silničním kole a snažili jsme se ho držet. Pán byl nechutně rychlý. Večer říkal, že se nás snažil pouze nezpomalovat. Ha, ha, ha. Trochu nám vadilo neustálé kapání přecházející v déšť a naopak.

První dopolední etapu jsme zvládli tak, tak. Na druhou část se nechtělo ani mě, ani Luďovi. Čekalo nás jenom a pouze stoupání do vrchu. Asi v polovině jsem sesedl, odešel vůkol místní polohájek a jal se pokřikovat na kolemjedoucího L. by zastavil. Málem tak neučinil. Následně po fyzickém odlehčení těžšího kalibru mi bylo lépe. L. přestal pro všudzpřítomnou vodu fungovat cyklo - computer. Moje Sigma ( též cyklo…) naopak potěšena výplachem výše zmíněnou kapalinou se jala provozovat zcela normálně. Nutno podotknout, že před odjezdem ( asi hodinu) jsem škubal kabely z jednoho kola na druhé a láteřil nevybraně. Na kopci byla mlha, zima, vlhko jinak fajn. Dolů jsme jeli spíše dravě.

Někde se k nám připojil Radim, a byl to právě on, který navrhl zajezdit se po pláži v písečku. Dobrý nápad. Na pláži jsme vyfotili nějakou rodinku a jeli dál. Opět jsme se připojili k rychlopánovi a v místě, kde nás čekal autobus jsme to zabalili. Pan řidič byl hrozně rád. Někteří jeli dál. Ty jsme poté asi 3 hodiny různě hledali. V plánu bylo večerní koupání v lázních. Byly drahé, času málo, organizátor vysokoškolák dělal věci až idiotským způsobem, ale měli v té vsi dobré jablka.

slovo páté

V Irsku se dvě věci děli téměř pravidelně. Ráno nevyšlo slunce a večer si všichni mysleli, že zítra vyjde.

Naše cyklistická skupina měla čest doprovázet tzv. vodáky. Byli opravdoví milovníci tekutin. Lihových. Dny, kdy jsme jeli s nimi byli, až na vyjímky, jednotvárné. Nejvíce zajímavou etapu jsme si dali se Simbou a Kaštánkem. Nechali jsme se odvézt spolu s ostatníma, ale po několika kilometrech jsme se odpojili a jeli svou vlastní cestou. Kaštánek měl drobné problémy s místním psem, se kterým si padli evidentně do oka a ani jeden nehodlali druhého opustit. Nakonec se mu podařilo hodit psa do oka okolo procházejícím devizovým turistům.

Projížděli jsme typickou irskou krajinou, byli mokří, po chvíli unavení, trochu jsme bloudili a taky jsme se vyfotili. V tomto okamžiku jsme měli za sebou náročné stoupání z údolí, do kterého jsme sjíždět nemuseli, ale co by člověk neudělal pro poznání. Pak nám již bylo hej. 35 kilometrů do kempu, sjezdy, kdy se prsty ne a ne hnout aby alespoň trochu přibrzdili a téměř vrcholový výšlap, kde vzali zasvé veškeré zbytky sil.

Navrchu semtex, foto a hurá dolů. Pro nás profíky to byla maličkost. Viz další foto. V údolíčku bylo líp. Trochu tepleji, vidina domova se blížila. Do kempu jsem dojeli před vodákama. Jeli cestou rychlejší, snazší. Amatéři.

slovo šesté

Prvních deset minut jsme si vážně mysleli, že jsme opálení i přestože celý den pršelo. Ruce a nohy lehce nahnědlé. Setřít se to nedalo, tak to muselo být opálené. Nebylo. Neobyčejně trvanlivá špína. Namočili jsme všechny věci, co jsme měli s sebou a pověsili je do "sušárny" kde neměli další 3 dny ani trochu oschnout. Aspoň byly čisté. Jediné co jsem měl suché byly ponožky. Na místním sušáku na ruce se totiž daly sušit více, než rychle. Občas vypínal přehřátím, ale co už. Pozdě k večeru dojel autobus s našimi chodiči.

slovo sedmé

Valná většina se snažila večer něco podnikat, což však nebylo mnohdy fyzicky možné. Přesto jsme hrávali nohejbálek, koupali se v ledovém bazénku, čekali na sprchu až se jí podaří dodat taky teplou vodu.

Hráli skoro kulečník na stole podobném spíše 3D mapě horské krajiny, prostě se bavili, což by asi jeden nečekal. Nic vyjímečného až na občasné úniky do zdejší hospody. (zvláště vedení výpravy si oblíbilo název pub ). Zde jsme trávili chvíle ve vší počestnosti nad sklenkou téměř nealko Guienese a jiných nápojů vybrané chuti i ceny. K těmto mokům nám dopomáhala jedna veselá irská rodinka, která si více než dost oblíbila Evušku a jala se do ní nalévat jednu sklenku za druhou.

Byli jsme kamarádi a aby to Evuška přežila, upíjeli jsme co, kdo mohl. (rodinka si musela myslet o Evušce pěkné věci). Potom přišel policajt, udělal Hép, všichni z hospody vypadli, naše nezletilstvo se ukrylo na záchodě. To byla menší chybička, jelikož zde příchod policisty do lokálu neznamená návštěvu kamaráda, nýbrž zavírací čas. Nevím kdo přesně se vrhl zpět na záchod pro naše odpadlíky. Vše dopadlo dobře a měli jsme si o čem týden povídat. Občas si někdo z nás zašel vyzkoušet i jiné, mnohdy spíše čajové lokály, ale tím pub´s etapy skončily.

Vodáci byli trvanlivější. Již na česko-rakouských hranicích si celník medil s nálezem velké nádrže nafty uvnitř autobusu. Ten dobrý člověk neznal naše ochlasty vodáky. 1 litr vína, několik plechovek piva na den a osobu s nimi udělalo své. Večer nalití, ráno nemožní později k večeru absťák. Na jejich obranu lze říci toliko, že trénovali usilovně již po cestě.

slovo osmé

Po cestě mezi ZPS a Samohýl´s motor company se autobus naplnil vůní drinku značky Becher , popř. Fernet Stock.

Ostatně o dnech v Irsku lze říci, že si byli velmi podobné. Nejprve vás udiví zelené ovce, následované červeno-modrou, krásná krajina, málo domků v ní, deštivé počasí, a někdy i Atlantik. Tento velikán všech oceánů teče i v Irsku. Byl ledový, zeleně zbarven a jedinečný.

Na tento slavný den máme i několik ilustračních záběrů našeho dokumentaristického týmu. Tento den jsme slavili požíráním sušenek od Mrňi, koupáním a odpočinkovým strávením času, kde bylo libo.

Irsko bylo nádherné. Nebylo krásnější než čechy. Bylo jiné. Pro nás bicyklisty zcela určitě méně náročné než pro chodiče.