Přední skály na Držkové zářily nezvykle jasně v dopoledním sluníčku. V létě schované za korunami buků, v zimě obvykle zapláclé sněhem, jen letos hrdě shlížely na sněhuprostou cestu.

Romantická farmička se vyloupla zcela nečekaně na blízkém hřebínku. Kolem pohozených pár ovcí a vloček sněhu.

Údolí Dřevnice působilo nezvykle zasmušile. Jarně vypadající les se zdál být nahý, bez listů i bez sněhové šály.

Sjezdovka na Trojáku se pyšnila jílovitým bahnem a ostrůvkem sněhu s jedním zoufalým lyžařem. .

Osamělý běžkař si to svištěl směrem na Hostýn asi stejně rychle, jako já na kole.

Moje maličkost na Sejonijsk Picu. Takhle sám jsem tu už dlouho nestál.

Běžkařská a cyklistická stopa. Z docela prudkého kopce jsem musel šlapat jak o život. Sníh byl hluboký a těžký.

Zasněžené kolečko, vyfocené jako reklamní poutač pro firmu Author..

Romantický remízek na Sejonijsk Picu byl mnohem útulnější jak obvykle. Tráva lákala k odpočinku. Jen té vody bylo příliš na pohodlné zalehnutí.

Cestou do údolí vystřídalo sníh lepkavé valašské bahno a hluboké kaluže rafinovaně ukryté pod zbytky sněhu a ledu.

Pohled cestou přes Peklo na Kašavu a zalesněné svahy Komonce.