Jak kuřecí přežívali 2001

Tak už je to po roce zpátky tady. Přiznám se, letos jsem se domníval, že naše účast na přežití 2001 se stane předmětem rodinné diskuse a ve skrytu duše jsem doufal, že si Kuře dá letos pauzu - nestalo se tak. Kuba mi pouze stroze oznámil : tehdy a tehdy je přežití - jdeme s Michalem. Týden do víkendu jsem byl celý nesvůj, s čím ten Simba zase přijde. Ona ta vidina víkendu stráveného v lese není až tak lákavá, jak se na první pohled jeví. A potom ta chybějící postýlka!

Dalším mokrým úkolem byla asfaltka - zároveň se stal druhým, který jsme zabalili a nesplnili. Vůbec třetí den byl pro mě ve znamení hesla dolézt úsporným způsobem do cíle - žádné zbytečné pohyby, žádné podlézání mostů apod. Bolela mě hlava z nevyspání a přestával jsem v pochodu stačit klukům. Otlaky na mých chodidlech byly v tuto chvíli již opravdu krvavé a každý krok mi způsoboval značnou bolest.

A zase suchý úkol na Trojáku - paráda. Opět drobně prší a proto jej plníme v autobusové čekárně. Nemám už ani síly abych si dolezl do hospody na zde tak dobrou točenou kofolu. A šupem do cíle. Poslední metry jsou nekonečné. A už je to tady - Shewe zapisuje příchozí čas Kuřecího týmu - došli jsme v pořadí třetí. Kluci se ještě pokouší splnit poslední mokrý úkol - mlýnek se točí a navíjí niť ale vše nemá dlouhého trvání a proto mi kluci přichází sdělit, že mlýnek se již netočí, neb jej rozkopali.

Já jsem šťasten, že jsem v cíli , ale největší radost mám z toho, že po chvíli přijíždí Impromat Car s Milanem za volantem a já již vím, že dnes již zbytečný krok neudělám , neboť mne odveze až domů.

V pondělí se dozvídám od Simby, že jsme medailovou pozici obhájili i po vyhodnocení.

Za rok nazdárek.

P.S. jsme se s klukama shodli, že by bylo lépe kdyby se pravidla vrátila k prvním ročníkům, kdy týmy mezi sebou nemohli mluvit.

Sesmolil – Staňa