Jak to vidí RAF

Tato akce, kterou pořádal Simba. Se uskutečnila v pátek 8.6.2001 a sraz byl na parkovišti pod hotelem Sole ve tři hodiny. Zde se kontrolovala výstroj (jestli nemá batoh víc jak 10 kg, jestli máme jen 777 gramů jídla, atd.). Po seznámení se s pravidly jsme obdrželi obálky s úkoly a hned otevřeli obálku č.1. Tím to všechno začalo, samozřejmě, abych nezapomněl, v týmu jsem byl s Jirkou a Půlčikem. Mimochodem bylo přihlášeno a šlo 9 týmů, z toho ve 3 byli jen 2 členové. První stanoviště bylo u Štákových pasek, kde nám Kaštánek každému rozdal po jednom moučném červu a my jej museli zbaštit. Nejvíce se u toho křivila pusinka Jiříkovi. A už tu byl první úkol, doskákat označenou trasu po čtyřech, třech či dvou nohách. My jsme si vybrali zlatou střední cestu, začali jsme brzo a tak se stalo, že nám asi v polovině kopečka Kaštánek řekl :"tady to ale nezačíná!" a nastříkal start asi o 200 metrů výš. I tak to byla do cíle pěkná štreka a pak jsme byli všichni pěkně vyfluslí. Není se co divit, s batohama po jedné noze do kopce, docela sranda.

Pak jsme rozdělali obálku se šifrou a dali se na pochod, až jsme došli k rybníku za Hvozdnou, kde jsme už tušili něco neblahého. A taky že jo! Když jsme otevřeli obálku číslo 2, mírně nám přejel mráz po zádech. Měli jsme se zde koupat a úkolem bylo vydržet co nejdéle pod vodou. Že by byla zrovna teplá, to se říct nedá. Po tomto osvěžení jsme se vydali ke Slušovicím, kde jsme u JZD rozdělali další obálku (3). Zde bylo úkolem chodit kolem ostrůvku a zpívat. Za každé kolo navíc byl bonus. Byl na nás docela humorný pohled.

A pak valíme na přehradu a už nás čeká další zpráva. Úkol zní : 2 z vás si zavážou oči a jeden je povede, ale nesmí mluvit. A zde nastal zlom v celém Přežití. Před námi se na tento úsek vydal Apsi se Špuntem, my jsme se vydali chvíli po nich. Když máte zavázané oči, čas se opravdu vleče. Připadalo mi to jako věčnost, než Půlčik řekl, že už toho má dost a zastavil u rozcestí. Nahoru vedla cesta ze šotoliny a dolů asfaltka. Vydali jsme se po asfaltce a začali jsme nádherně bloudit. Při 1,5 hodinovém bloudění jsme potkávali různé hlídky, které si to šněrovali po asfaltce, o které jsme později zjistili, že je to špatná cesta. Když už jsme byli zoufalí, vrátili jsme se na rozcestí, kam nás odvedl Půlčik a vydali se po druhé cestě vzhůru. Až jsme došli na místo určené mapou.

Ať jsme hledali křížek na konci cesty sebedýl, najít jsme ho nemohli. A tak jsme rozbalili obálku s číslem 5, protože jsme si byli jistí, že jsme na místě. Úkol byl opravdu vtipný. Do chleba udělat díru, přivázat ho ke stromu a pouze pusou, bez pomoci rukou, jsme ho museli co nejvíc sníst. Aspoň jsme se najedli. Pak jsme se vydali směrem na kopec, kde měla být červenobílá tyč značící vrchol. Ale poněvadž jsme ji nemohli objevit a byla tma, ulehli jsme ke spánku. Spali jsme luxusních 5,5 hodiny, na rozdíl od některých ; Čapulka-Čumbelinka-Lasička spali 1,5 hodiny a to bez spacáků.

Ráno jsme se probudili do světla s cílem najít kříž a po té tyč. Sešli jsme dolů, tam, kde jsme jedli chleba a vydali se dále po nejmohutnější cestě. Asi po 500 metrech jsme dorazili ke dvěma svatým obrázkům. Zaplnila mě vcelku radost a morálka se mi určitě taky zvedla. Poté jsme již bez větších problémů na vrcholku objevili onu tyč. Šestý úkol zněl: postavte trojnožku a snažte se na ní co nejdéle udržet. Naše trojnožka (pařez, pařez, kláda) byla opravdu bytelná, takže jsme zde pobyli nejvyšší možný čas a to pět minut. Po cestě k dalšímu bodu na Držkovou jsme nalezli černo-bílou tyč za kterou byl další bonus a potom i studánku. Kousek od ní jsme potkali Pavlovu hlídku, která v nás vyvolala rozpaky, protože přicházela ze zcela opačné strany než my.

A pak už jsme si to valili Přes Kašavu do Držkové k nedalekému mostu za Májovou hájenkou. Zde jsme otevřeli obálku číslo 7. Úkol byl prostý, naplnit PET láhev vodou až po okraj. Láhev stála na mostě a vodu jsme nalévali vrškama od PET láhví. JÓ, práce mravenčí, občas jsme si taky připadali jako troubové, ale povedlo se. Zde jsme otevřeli také další, osmý úkol. Dozvěděli jsme se, že se vydáme k potoku kousek od skautské chaty na Držkové a tento potok musíme alespoň 40-krát (abychom dostali bonus) přeskákat. Pravda, v botách jsme měli vcelku mokro. Zde se k nám přidal čtvrtý člen našeho teamu - Lasička., které odpadli Čapulka (oteklé paty) a Čumbelinka (rozseklý palec). A odtud jsme šli na stanoviště 9 do docela slušného kopce. Když jsme dorazili na vrchol, potkali jsme zde Apsiho se Špuntem, kteří právě odcházeli. Zde jsme si dali skromný oběd a pustili se do úkolu.

Z kamenů jsme museli postavit malou jurtu do které se dala vsunout minimálně hlava a musela tam vydržet minimálně dvě minuty. Úžasný bonus, jedna minuta v jurtě = jedna minuta bonus.

Zde jsme z obálky vyjmuli i splnitelný - nesplnitelný úkol. Ten zněl vykoupat se v blízké Rusavě. Každý člen bonus 60 minut, pokud vydrží jednu minutu. Když jsme došli k rybníku, vůbec se mi do něho nechtělo. Navléknout na sebe mokré trenky (ještě od potápění), inu žádná příjemná věc, ale bonus je bonus. Musím si přiznat, že Rusava byla studenější, než ten rybníček předtím. I když to bylo vcelku osvěžení pro unavané nohy. A šlapeme dál a zjišťujeme další kopec, na jehož vrcholu nás čeká vytříbený úkol. A to poskládat vlaštovku a hodit ji tak, aby doletěla co nejdál. Vypadalo to jednoduše, ovšem vlaštovky nelítaly, jak by měly. Pro Lasičku bylo poskládání vlaštovky velký, obrovský problém. Až při nátlaku vyplodila cosi na styl vlaštovky, která dokonce létala.

Ale protože toho bylo hodně, zapomněl jsem předtím na úkol číslo 10, přebírání čočky a fazolí. Ovšem byl v tom háček, přebírat jsme směli pouza na stromě a to i s batohy, ale dobrá věc se podařila.

Teď můžu pokračovat dál a tak se ještě vrátím na kopec. Rozdělali jsme tu obálku s úkolem č. 12. Musíme ujít asi 1,5 km bosky, v určitém čase, abychom dostali nějaký ten bonus. Docela sranda, cesta po kamínkách, které nám tlačí do chodidel, ale zvládli jsme to. A ještě jsme otevřeli obálku se spaciálním úkolem.

Doběhli jsme ke studánce, kde jsme si taky umyli naše zabahněné nohy a otevřeli úkol č. 13 - svázat všechny nohy a dojít určitou trasu, asi 2,5 km. My ovšem plníme ještě jeden splnitelný-nesplnitelný úkol a to ten, že během Přežití navštívíme nějaký hrad či zříceninu. V blízkém houští jsme si schovali batohy a vydali se na blízkou zříceninu. Byla sice pouze jeden kilometr daleko, ovšem půl kilometru z toho bylo do řádného kopce. Spěšně se podívat a už pádíme pro batohy a plníme úkol. Je vskutku zapeklitý, zastaví jeden a padá zbytek, ale trochu souhry a už to jde. Ovšem jen do doby, kdy nám Lasička začala zpívat pochodovou píseň "Když jsem já sloužil". Né ani ten zpěv, lasička náhodou zpívá pěkně, ale při pohledu na batoh, který má nohy a občas mu vyletí do rytmu ruce, v nás z Půlčikem vyvolávala záchvaty smíchu. Lasi tedy púřesedlala na další oblíbenou píseň "Jsme armáda lidová".

Takto jsme došli až na nejvzdálenější metu a bonus nám byl odměnou. Začalo se šeřit a my vyrozili na hostýn. Cestou nám jemně poprchalo. Na Hostýně jsme se schoulili pod přístřešek a rozdělali obálku č.14 - vtipný úkol, zaskákat si panáka. Pod přístřeškem jsme namalovali panáka a pak se odebrali k blaženému spánku.

Ráno bylo chladné a mlhavé, vůbec se nám nechtělo vstávat. Když jsme se střídmě nasnídali, vydalio jsme se na cestu. V nohách už to šlo cítit, takže ze začátku byla chůze vcelku nepříjemná. Sešli jsme dlouhý padák a vydali se po dlouhé a nudné cestě, na které jsme potkali Špunta s Apsim. Došli jsme na vrchol a rozbalili obálku č. 15. Do ešusů jsme nasypali každý svých 5 obalů od Kindervajec, do jednoho jsme schovali list a v ešusu zamíchali. Další se snažil uhodnout ten správný obal s listem.

A pak už hurá na Tesák, po cestičce, která vypadala jako strouha, ale bez vody. Na Tesáku otevíráme šestnáctý úkol - při další cestě na Troják se nemáme dostat ani trošku na asfaltovou cestu, ani na, ani přes. Tento úkol jsme nesplnili (později jsme zjistili, že ho nesplnil nikdo) a šli jsme rovnou na Troják. Zde nás čekal 17-tý úkol. Navléct do jehly dvacetkrát nit. Navléká slepý (Lasička), jehlu drží němý (já) a naviguje jednooký (Půlčik). Po splnění se již vydáváme do cíle a to na chatu v Držkové.

Po chvilce jsme zde a už nás tu čekají nejstarší (Shewe a spol.) a my začínáme plnit úkol číslo 18 a ten je poslední !!!! Udělej vodní mlýnek, který převine zbytek nitě ze špulky na hřídel. Práce je to mravenčí, ale po několika pokusech a ztracených nervech je špulka namotána. Mezitím jsem já s Lasičkou vykopal bonusovou odpadovku (15 cm = 1 hodina bonus). A abych nezapomněl, došli jsme v 11.45. poslední došli v 14.30 Pavel a spol. Z těch 9 skupin to 4 vzdali a do cíle se dopravili my (já+Lasička+Jiřík+Půlčik), dále Apsi+Špunt, skupina pana Kuřete, Pavlova skupina a Simba a spol. přes cílovou obálku. Všichni dodělali co měli a tak hurá domů, do postele, do vany !!!!!!!! -RAF –