Podrobně popsané utrpení  2001

Je pátek, krátce po třetí hodině odpolední a na startu se začínají scházet první účastníci letošního Malého Přežití. Simba nás vítá a spolu s komisařem Kaštánkem se pouští do kontroly potravin. Zjišťuji, že většina volila osvědčené čokolády, musli tyčinky a rozinky. Tu a tam však zahlédnu i chleba spaštikou či dokonce řízky!! S blížící se čtvrtou hodinou stoupá i startovní horečka. Týmy naposledy probírají svou taktiku a přemýšlí o strategii, která jim zajistí vítězství. My s Rafem si jako třetího člena týmu vybíráme Půlčíka. Jeho bohaté zkušenosti z minulých let jsou velkou nadějí a příslibem.

A už je to tady. Simba udílí poslední pokyny a vzápětí dává povel ke startu. Náš tým slaví úspěch s bleskovým odchodem. Sotva však vyrazíme,. Vrací nás Kaštánek zpět a předává nám mapu, na kterou jsme zapomněli. Bez ní bychom se mohli jít leda tak klouzat. No, nevadí, druhý pokus už vychází podle našich představ. Zařazujeme MACH 2 a míříme k prvnímu kontrolnímu bodu - Štákovy Paseky. Většina týmů se táhne za námi. K mostu¨dorážíme těsně za Apsim. Na místě už na nás čeká Kaštánek. S rafinovaným úsměvwm rozdává moučné červy a přeje nám dobrou chuť. No, co se dá dělat. Kdo chce dál, musí se překonat. Aspoň se trochu nasytíme. Kdo ví, kdy uvidíme další jídlo. Druhý úkol je ještě vypečenější. Skok po jedné noze - do kopce a s batohem na zádech. Po dvaceti minutách maximálního utrpení mám levou končetinu kratší alespoň o půl metru. A to jsme teprve na začátku.

Zatímco ostatní týmy pokračují spěšně v cestě, usedáme na vozovkua při chvíli odpočinku hravě plníme další úkol - šifry. Další cesta nás vede k rybníku na Hvozdnou. Volíme pochod podle buzoly a naše taktika slaví úspěch. Ke kontrole dorážíme na čele závodu. Potápění nám jsde velice dobře a proto poměrně brzo vyrážíme dál. U přehrady nás opět čekají komisaři. Na púrogramu je zpěv. Začínáme oblíbeným hytem "Jdou krysy kanálem" a přes Rédla a Nedvědy se dostáváme až ke kultovní Nohavicově písni Kapr. Při zpěvu nám nevadí ani békot dalších dvou družin, které tu kolují s námi.

Nad Slušovickou přehradou si s Rafem zavazujeme oči a necháváme se vést Půlčíkem. Cesta poslepu trvá snad věčnost. Chvílemi se dáváme do běhu ale cíl je pro mnes Rafem stále v nedohlednu (divíte se ?). nakonec Půlčik kapituluje a dovoluje nám prohlédnout. Nemáme nejmenší tušení, kde jsme. Příští hodinu a půl totálně bloudíme. Postupně potkáváme většinu týmů. K našemui údivu totálně bloudí. Bože to sů nemehla. A co my? Ochotně přestáváme bloudit a konečně vyrážíme, jak doufám, správným směrem.

Ke konci táhlého stoupání však marně hledáme křížek, o kterém nám pověděla mapa. Zřejmě neunesl tíhu let. No nevadí, hladově se vrháme na bochník chleba. Způspob konzumace je sice trochu obtížný, ale aspoň se najíme. Poté se snažíme najít pruhovanou tyč na vrcholu kopce. Tma nám ovšem nedovoluje pokračovat a proto se ukládáme ke spánklu.

Ráno se vracíme zpět na cestu a pokračujeme dál. A ejhle! Poměrně snadno nacházíme křížek, u kterého jsme měli jíst chleba. Není divu, že jsme ho včera nenašli, když jsme ho hledali úplně jinde. Nyní už pro nás není problém najít červeno-bílou tyč a spúlnit požadované úkoly. Po cestě k dalšímu bodu - můstek Májová - potkáváme tým 5. střediska. Zdá se, že chlapci jsou drobátko dezorientovaní! Míří totiž přesně opačným směrem, než my.?? Snad nám něco neuniklo? U mostu se potkáváme s Čapulkou a Apsim.

Přelívání vody nám jde poměrně dobře. Je sice pravda, že si člověk připadá jako YCHTYL, ale zae se nenadře. Další zastávka je u Dřevnice za Držkovou. Zde nás čeká brodění. Přesto, že potok není nijak hluboký, jsem po deseti m inutách mokrý jako Lachtan. Zde se k nám přidává Lasička. Jak to vypadá, Čapulka nevydržel své vlastní vražedné tempo, a byl nucenodstoupit ze závodu. Proto se rozhodujeme, že lasička půjde dál s námi. MISTROVSKÝ TAH! Vítáme každého, kdo je malý a nese velkou zásobu potravin (moc toho nesežere).

Ve čtyřech tedy míříme k dalšímu stanovišti - kopec Solisko. Zde opět potkáváme Apsiho. Rychle stavíme jurtu s megašutrůa odvážně riskujeme svoje hlavy. Pokud některý kámen nevdrží, bude mít někdo z nás hlavu ve dvou rozměrech - na způsob lívance. Všechno však končí dobře a my pokračujeme v cestě.

Na Kuželku bez problémů protřídíme hrách s čočkou a co nevidět stojíme u rybníka na Ráztoce. Čeká nás už zase koupání?? Voda je dnes ale o notnýkus ledu chůladnější než včera a tak mí společníci dlouho váhají. Nakonec si však dávají říct a za neustávajícího proudui klení a nadávek se noří do vody. Sleduji, jak se klepoou zimou, a přitom mne hřeje teplé prádlo a také vědomí, že jsem byl této lázně ušetřen. Kolegové však nemrznou dlouho. Na řadě je totiž výstup na Pardus a tak se opět koupeme, tentokrát ve vlastním potu. Na vrcholu nás čeká houf turistů, hlad a skládání vlaštovek. Raf s Půlčíkem jsou brzy hotovi, pouze Lasičce se příliš nedaří. Nakonec nás udivuje svým modelem "Zlomené piáno". Kupodivu však její prototyp letí.

Dále směřujeme ke studánce Antka Veverky. Tempo se však zpomaluje, protože pokračujeme bosky. Cesta není přájemná, střídá se tu bláto a šutry. Málem se nám stává osudným setkání s cyklisty, kteří se z nenadání vynoří ze zatáčky v protisměru. Jejich kola minou naše bosé nohy o pověstný chloupek. U studáínky se můžeme konečně umýt a obout.

Poté si v blízkém křoví ukryjeme batohy a odskočíme si na plánovanou zastávku na Obřany. Hodinová procházka nám vynese 360-minutový bonus. Holt, komu se nelení, tomu se zelení. V další cestě k Hostýnu pokračují mí společníci se svázanýma nohama. Vpředu rázuje Lasička a baví ostatní svým varietním vystoupením. Několikrát si málem rozbije ciferník, když jí někdo omylem přišlápne šňůry..

Hostýn nás Hostí nehostinným počasím. Začíná silně pršet a tak se rádi ukrýváme pod střechy blízkých chat. Dotěrný hlad ještě více podráždíme skromnou večeří. Před spaním ještě stihneme odskákat panáka a pak se už spokojeně propadáme do říše snů, ve kterých se zpravidla objevují pečená kuřata, prachpové peřiny či vana s teplou vodou.

Po probuzení se na nás usmívá hnusná, nechutná mlha a její sestra zima. Příkrým svahem sestoupíme do údolí a odtud opět stoupáme na kopec. Na Černavě si odbydeme Kinder loterii a také si zastřílíme z praku. Míření nám dělá trochu potíže. Vilém Tell by z nás radost neměl. Nakonec se ale každý alespoň jednou trefí a tak smíme pokračovat dál. Na Tesáku nás čeká známý oříšek (nebo spíš kokosový ořech) s asfaltovou cestou. Na plnění tohoto úkolu už ale nemáme morálku a tak si do průvodky zapisujeme první penále ! No prostě nikdo není dokonalý.

Poslední zastávka na cestě je Troják. Tady si vyzkoušíme navlékání nitě do jehly poslepu. Jediné štěstí je, že nám dali na cestu jehlu s velkým uchem. I tak je ale naše trpělivost podrobena těžké zkoušce. Poslední úsek cesty jdeme stylem zvaným "baj očko" jen podle hrubého odhadu mapy.

Na chatu dorážíme jako druzí,. Z pětiminutovým zpožděním na Apsiho. K naší malé radosti jsme nuceni splnit ještě poslední úkol. Z přírodního materiálu postavit mlýnek a konstrukci pro špulku nití. Mlýnek se musí samostatně otáčet ve vodě a vlastní silou přetočit nit na svou hřídel. Pokud se něco uzmamlasí, musíme začít od začátku. No prostě je to maso! Dvakríát se nám mlýnek zastavuje a my jsme nuceni začít znova. Nebudu zde psát výrazy, kterými se vyjadřujeme na adresu mlýnku a taky pořasdatelů. Třetí pokus je konečně úspěšný a pro nás tím končí letošní Přežití. Konečně je nám dovoleno nasytit hladové žaludky. S plným břichem pak sledujeme boj ostatních týmů. Nám už nezbývá nic jiného, než se těšit na příští Přežití.

Poděkování : Záběrem bych rád poděkoval Simbovi, Kaštánkovi a ostatním, kteří se na přípravě Malého přežití podíleli. Jsem rád, že obětovali svůj čas a připravili nám velmi zajímavý víkend,. Na který nám zůstanou enzapomenutelné vzpomínky.

Dále bych rád poděkoval všeem členům mého týmu za to, jak s elánem a humorem bojovali proti nástrahám soudu i pořadatelů, i když jim mnohdy do smíchu nebylo. Byli jste prostě super ! Nakonec děkuji všem, kteří se této akce zůčastnili. Jsdem rád, že se stále najsou lidi, kteří jsou ochotni vyměnit vanu, pohovku a televizi za hromadu hladu, zničené nohy a psí počasí. Za rok se uvidíme !!

zapsal Jiřík Doupovec