Ach ti naši komisaři, těm se všechno vždycky daří .... :-))

Jak jsem přežil po sedmé

Na startu byl letos docela nával

intenzívní příprava proběhla na jaře v Tatrách

Letos se mi konečně podařilo přehodit břímě Přežití na nový realizační team Bobr, Cipísek, Velenek, Shewe, Kaštánek, Prófa. Velenek se nakonec neozval, Shewe and spol. zato bojovali jako lvi (a lvice). Díky. Konečně mám klid v duši. V nejmenším netuším, co mě tentokrát čeká, nemusím barvit šediny.

První člen teamu mě napadl hned - Simba (37). Druhý v teamu byl také jasný okamžitě - Vrabčák (14). V roce 2001 jsme spolu skončili 2., o rok později 4. a loni spolu s Čumbelinkou, po poněkud psychicky, fyzicky a zejména  mezilidsky krizovém průběhu, šestí.

Jako třetímu v teamu jsme nabídli místo Lišákovi (14). Jarní příprava v Tatrách proběhla v pořádku, výstupy na Chopok (2024), Ráztoku (1948) a Sivý vrch (1805) prověřili naše síly za zimy, deště, slunce, mlhy, ledu, sněhu i krup, jenže poslední slovo měla maminka a ta Lišáka odmítla pustit v domnění, že na Přežití lze i nepřežít. Škoda. Myslím, že Tatry byly mnohem nebezpečnější.

Jako náhradníka jsem oslovil dalšího zkušeného tatrance Vikomta (13), zvaného též Viki. V roce 2001 skončil na Přežití jejich rodinný team (ve složení táta Velenek, Mýval a Viki) 7., o rok později se stejnou sestavou 6. Pevně jsem věřil, že na vině byla Velenkova odvařená kolena a nikoli výkon jeho zdatných potomků. Viki nominaci přijal. A dobře udělal, lepšího kamaráda do teamu bychom těžko hledali.

Na start jsme se dostavili téměř včas, duši plnou optimismu, břicha plná dobrého jídla a pití. Můj batoh měl cca 11 kg, Vrabčákův 6 kg a Vikomtův 5 kg :-). Pečetíme peníze (50 Kč), mobil, převažujeme batohy a jídlo. Startujeme v nejtěžší kategorii Hunters, máme tedy nárok na 399 g potravin na osobu.

Já nesu 250 g sunaru s banánovou příchutí, 130g vitaminového meruňkového nápoje a 19g soli. Vrabčák 200g instantní kukuřičné kaše, kukuřičné chlebíčky (6 ks) a popkornový chlebík polévaný polevou (4 ks). Viki má rovněž kukuřičné chlebíčky (12 ks), dvoje sezamové plátky (po 4 kusech), další popkornové chlebíky (4 ks) a sáček oříškohrozinkové směsi.  Mňamky, mňamky, to se máme.

Málinko starosti nám dělá jen počasí. Je děsná kosa a oděvu máme jen co by se za nehet vešlo. Nu a taky jsou kapánek problémem soupeři. Někteří, jmenovitě Charlie, Grizzli, Tom, rekreologové a pár dívek vypadají velmi nebezpečně. Jediná naše naděje je celkový počet hunterských teamů. Jsou čtyři - tedy nemůžeme být horší jak čtvrtí !!

Přesně v 15.30 přijíždí super luxusní autobusek s panem řidičem, co nás vezl před sedmi lety do Irska. Nasedáme do zájezďáku se světýlky a fučáky nad hlavou a zavazujeme si oči. Vikomt mě vyhazuje s místa u okýnka, to mu nezapomenu! Shewe s Cipískem vysvětlují znovu pravidla. Dívčina za námi začíná mlít pantem a zadrhne se až na konci cesty. Dá se poslouchat o něco líp než AZ rádio.

Shewe přichází s nápadem na kolektivní předzpěvování a zpívání, které se posléze pod Charlieho charismatickým vlivem zkušeného rekreologa svrhává  v chaoticky moderovanou frašku, ale bylo to fajn a cesta krásně uběhla. I ti největší favoriti zapomněli počítat pravé a levé zatáčky, takže nikdo nemá představu, kde je.

Něco před pátou nás autobus vykládá na opuštěné křižovatce ubohé okresky a lesní šotolinky. 

Toť náš team - Vrabčák, Vikomt, Simba

Jako první nás čeká velmi pěkná šifra

Otevíráme startovací obálku. Uffff .... Je to šifra a vypadá děsně. Samé podivné obrázky, číslíčka, znaky řecké a římské, jakož i jiné. Ledový chlad mi oblévá srdce a nohy těžknou, Vrabčák vypadá modrozeleně. Vikomt se pohodlně rozvalí, zády v ostružinách, zadkem na šutrech, znechuceně mrkne na šifru (to budu muset opravdu přemýšlet ??) a prohodí :"Co to třeba poskládat těma stejnýma značkama k sobě?!" 

Jejkote mankote, to je ono. Okamžitě mi zapaluje. Jak primitivní. Prachsprostý náhrdelíček z dominových kostek. Mí dva bráškové vyhledávají stejné symboly a já přepisuju prostřední písmenka na papír. Za pár minut jsme hotoví a voláme komisaře U-571. Jako první !!! Optimismus ze mně stříká aj ušima. Přesně dle pokynů

otevíráme první velkou obálku.

Dále dle pokynů zjišťujeme, že naše mapa Olomoucka je nám na houby, a studujeme přiloženou černobílou srandovní mapku. Některé části jsou vymazané. Kroužkuju si modře kóty, na které musíme. C2 - Vršava, D4 - Cimburk, M1 - Kazatelna, V5 - svatý Kliment, V8 - Koryčanská kaple a nakonec K2 - Kozel.Všechny kóty tvoří asi dvanáctikilometrové kolečko. Kolektivně zavrhujeme Kótu Z1, určenou pro členy tajné mise "KORBA". Abychom splnili stanovený plán práce, musíme být do večera na Kozlovi, se všemi úkoly splněnými, a šest korbových kiláků navíc už dnes bezpečně nedáme.

Mimo to nás trápí malý problém. Vůbec netušíme, kde jsme. Na západ vede sešlá okreska mírně z kopce. Na západ vede sešlá okreska mírně do kopce. Kolem lesy. Z kopce i do kopce. Nakonec třemi hlasy schvalujeme cestu na východ do kopce, neboť všechny kóty jsou na vrcholech.

A skutečně. Po kilometru přicházíme na rozcestí "U křížku". Počasí se kapánek kazí, docela zima a mírně prší.Vytahuju pončo, Vrabčák pláštěnku (Viki zarputile vlhne) a rafinovanou zkratkou přes údolí se dostáváme na kótu

C2 - rozcestí Vršava - úkol ROBIN HOOD

Nacházíme tu Kaštánkovo auto, komisaře "Apple Computer" a "Ostrostřelec", statek, rozcestí a dva sadisty, kteří mlátí tenisákama do hlavy dva ubožáky, za pomoci dvou pomahačů. Otevíráme úkol a vše se objasňuje. Máme každému s teamu sestřelit tenisákem z hlavy jablko, asi tak z osmi až deseti metrů. Chudák z jabkem nesmí uhýbat. Hmchh ...

Cimburk je nádherný !

Druhý úkol - a zase se nacpeme !!

nejkrásnější vrchol byla Kazatelna

Koryčanská kaple kladla odpor

Vrabčák si jako první obětavě naráží Golden Delicius na hlavu a trpí. Střídáme se z Vikim v házení a sbírání tenisáků, jeden ztrácíme. Asi po desti minutách slavím úspěch a jdu se postavit s jabkem na lajnu. Jednou uhýbám tenisáku mířícímu na pravé oko a fasuju deset trestných minut. Nakonec Vrabčák jabko sestřeluje a po chvíli padá i Vikimu ovoce z hlavy. Zapisuju do průvodky penále 35 minut, oloupáváme z rozmláceného jabka většinu štěrku a bratrsky je dělíme na třetiny. Mňamky, mňamky, to je bašta.... Už neprší. Rychle šlapeme dál, cestou potkáváme pár teamů v protisměru. Na Přežití docela hustý provoz. Za půl hodinky jsme na kótě

D4 - Cimburk - úkol BALET

Zřícenina je krásná. Míjí nás dav cyklistických dětiček. Asi se dobře navečeří, umyjí, očistí zoubky a půjdou spát. Jó, kdyby věděli, co čeká nás. Bráškové se cítí viditelně nadřazeni civilizovanému davu.

Úkol patří mezi "The Best of Přežití". Dva se svážou za jednu nohu, ruce si svážou za zády. Třetí šlape před nima a každých 10 kroků položí na zem piškotek.  A dva sesukovaní chudáčci je na střídačku pojídají ze země bez pomoci rukou. Viki z Vrabcem se obětavě ujímají pojídání piškotů a jde jim to výborně. Chválím.

Za chvíli jsme u studánky "U mísy", nabíráme vodu a šlapeme na kótu

M1 - skála Kazatelna - úkol ZASEKNUTÝ VÝTAH

Sluníčko se pomalu sklání za lesnatý obzor, údolí Brusnice plní podvečení opar, jen obranná věž Cimburku se jasně rýsuje v usínajícím zeleném moři. Nádhera. Úkol už tak krásný není. Máme alespoň třikrát seběhnout ke studánce a zase šlapat nahoru. Baj očko tak čtyři kiláčky navíc. Co dělat, tak jdeme, bráškové ...

Rafinovaně schováváme pod smrček batohy. Bez nich pošlapeme rychleji. Asi po sto metrech vyjadřuje Vrabčák pochybnosti a čteme si úkol ještě jednou. Hmm, tak musíme tahat i všechny věci :-(  Tak alespoň vyléváme vodu z lahví ( - 4,5kg) a spěcháme dolů. 

U studánky vegetí asi třicet pionýrů těsně před pubertou a moc se nechytá. Nevěřícně pozorují tříčlenné skupinky, co přiběhnou z kopce, vesele zamávají a valí zpět nahoru. Děti něco vykřikují o prodávání vody za 10 Kč litr. Chachachá ...asi netuší co dokážou tři žízniví Sejonijští vlci.

Spolu s námi korzuje ještě Spořínův team, děvčata ze Slušovic? a dva hoši z Olomouce - můj tajný tip na vítěze. Jsou děsně klasičtí. Vojenské uniformy, metály, bagáž, sandály naboso. Kopec sbíhají s pochodovou písní na rtech. Super. Dotáhl je Charlie, asi zas nějací rekreologové "-)

Dáváme dvě a půl kolečka a pokračujeme  na kótu

V5 - kaple Svatý Kliment - úkol R.I.P.

začíná se stmívat. Vytahujeme baterky a naposled se míjíme s rudoarmějci z Olomouce. Už za tmy přicházíme na rozcestí pod kaplí a po mém menším orientačním výběhu do údolí přicházíme na vrchol kopce. Paráda! Je tu kaple, oltář, krytý prostor pro mše pod širým nebem (a bezva nouzová noclehárna pro případ deště) a hlavně veřejně přístupný zvon a venkovní zvonkohra z dlouhých železných trubek. Jsou zvláštně sladěné, dle návodu určené k provozování písně "Hospodine pomyluj ny". Každý hrajeme svou oblíbenou melodii :-)), což není jednoduché, neboť jest tma jak v pytli. Nakonec se dle pokynů kocháme výhledem a atmosférou a scházíme zpět na rozcestí, kde má podle mapy odbočovat značka ke Koryčanské kapli.

Tam zjišťujeme, že mapa lže (což nebylo nic neobvyklého, jediné co souhlasilo byl sever, směřující téměř přesně k severu) a šlapeme  zpět ke kapli, kde nacházíme kýženou odbočku. Cesta nočním lesem je děsně romantická.

Ovšem pro Vikiho s Vrabcem začíná kouzlo pomalu smívat únava. Není se čemu divit, mladý organismus potřebuje spoustu spánku, pití, jídla, zmrzliny, čokolády, grilovaných kuřat a brambůrků, čehož se momentálně velmi nedostává. Zjišťuju, že jsem si sice dal do své baterky nové baterie, jenže jsem se doma přehmátl a nesu Honzíkovu (synovu - pozn.překl.), značně již vysvícenou. Vrabčák má čelovku napájenou dvěma tužkovými články už od vánoc a Viki preventivně svítidlo nevzal. Takže jdeme potmě, občas problikne Měsíček, docela to jde. Něco před půlnocí jsme u kóty

V8 - Koryčanská kaple - úkol REALLY TALL ?

Večeře chutnala i ve společnosti tenisek

Dobrou noc !

Rybičky byly velmi chutné a octová voda též

Docela jednoduché. Máme změřit na centimetr přesně výšku od schodku pode dveřmi po vrchol křížku na střeše. Metr samozřejmě nemáme. Vrabčák prohlašuje, že měří 164cm. Já po chvíli pozorování prohlašuju, že kaple měří 2,7 krát víc jak Vrabčák. Prostým matematickým výpočtem přisuzuju kapli výšku 442 cm + 10 cm tolerance měření = 452 cm. Viki tvrdí, že kaple má minimálně 530, posléze slevuje na 480. Upravuje tedy výpočet na 462cm. Zapisujeme výsledek do průvodky a otevíráme obálku výškoměr. Chachá ... kaple má 452 cm. Dáváme si tedy 10 trestných sprintů k cestě, neboť obálkou požadovaný kopeček nemůžeme najít. Ten přímo proti dveřím kaple se nám zdá blízko, neznatelný obrys za cestou zase daleko. Já běžím 4 kola, Viki obětavě taky 4 a Vrabec dotahuje své dvě. Ufff, už toho máme plné brýle.

Po krátké konzultaci a třech kukuřičných chlebíčcích šlapene nejkratší cestou po značce ke Kozlovi. Kolem půlnosi opět přicházíme na rozcestí "U křížku" a asi po 600m, přesně podle mapy, nás vítá u cesty cedule Kozel. Předpokládám, že jde o skálu, ovšem v mapě je značka Chráněné území, a v místech, kde se má tato záhadná památka nalézat, není nic, než les. Vzhledem k totální fyzické devastaci 2/3 teamu tvoříme v nejbližším ďolíčku karipostel, vaříme na večeři instantní kukuřičnou kaši z cukrem a sunarem a kolem jedné uléháme ke spánku. Jelikož mám nejtenší spacák, lebedím si uprostřed a úspěšně kumuluju teplo. V noci jest docela kosa, leč dá se.

Vstávám s prvním ranním kuropěním kolem půl šesté, nenápadně zakopávám o kamarády a vytvářím hlučno. Snídáme opět kukuřičnou kašičku s cukříkem a vyrážíme hledat Kozla. Systematicky v několika směrech prohledáváme okruh asi 1 km2. Nakonec běžím na rozcestí, kde nacházím komisaře a nechávám si poradit, že Kozel je skála a na mapě je blbě. Takže hupky dupky za teamem a za chvíli jsme tam.

K2  - Kozel kaple - úkol RYBIČKY, RYBIČKY, RYBÁŘI JEDOU !!!

Zatrachtilý Kozlík v celé parádě

Stoupání na Holý vrch

Chvíli přikládáme komisaři Kormoránovi (Shewe) pod kafe, pak hodíme řeč a šťastně lovíme rybičky z lavóru. Móóc dobré! Tenhle úkol je snad nejpříjemnější z celého Přežití. Ještě chvíli hovoříme a pak hurá na kazatelnu, nabrat vodu a dokončit čtvrtý výlez. Chvíli se ještě kocháme, studujeme mapu a vyrážíme na východ, směr Holý vrch.

Cesta je docela nuda. Výhled žádný, pořád rovně. Přezpěvuju všechny známé odrhovačky, hrajeme slovní fotbal, bavíme se o jídle a asi půl hodiny sdělujeme lesní zvěři jak jede generál Laudón vesnicí a potkává davy flekatých, plešatých a prsatých žen.

Na křižovatce u turistického příspěvku nám dvě komisařky patřící do zcela jiného závodu radí, že na Holý vrch musíme jít nahoru, a nejlepší že to bude, až ho uvidíme před sebou. Tož to by vážně blbého nenapadlo.

Abychom ušetřili dva kiláky, vrháme se na okraji chráněného území směle na sever - vzhůru kopcem. Po chvíli zabředáváme do státně chráněného chabaždí, propleteného maliním a olepeného milióny malinkých bílých hnusných mušek. Skoro půl hodiny pochodujeme po čtyřech a vzteky nemluvíme. Optimismus vlije do žil konec džungle a daleko, vysoko,  schoulená v  zajetí obrovitých buků kóta

otevíráme třetí druhou obálku.

L4 - Holý kopec - CHODÍ PEŠEK OKOLO

Kopec je to nádherný. Zapisujeme se do vrcholové knihy (třetí v pořadí, po Charliem a neznámých děvčatech), požíváme několik loňských bukvic (vynikající !!), relaxujeme, jíme další kukuřičký chlebík s vodou a o kousek níž obíháme stovku koleček kolem stromu + hodinový bonusek.

Počasí je nádherné. Modrým nebem majestátně plují "mraky na dobré počasí". Na východě se vypíná silueta Buchlova.

"To půjdeme až tam?" slušelo by se zeptat. Ale nkdo se neptá, neboť morálních sil mají bráškové na rozdávání. S fyzickými je to kapánek horší. Vrabčák začíná hůř artikulovat, což značí únavu větší jak malou, a z Vikiho se mi podaří vymlátit, že jej bolí pata, ale puchýř prý nemá.Tož co už velice s tím, že ano.

Jestli chceme dodržet původní plán a dojít dnešního večera po konec třetí velké obálky, musíme řádně přišlápnout. Rychle scházíme kolem pěkné nové studánky na hlavní tah Staré Město - Brno a chvíli se prodíráme asfaltovými stezkami mezi davy buchlovachtivých čůristů, než nalezneme kótu

C7 - rozcestí Pod Buchlovem  - úkol  NÍZKÝ STROP

Úkol, je jednoduchý - ujít po čtyřech asi 300 metrů do kopce. Chůze po čtyřech je náročná zajména pro Vikiho, kterému pořád padá batoh na hlavu, ale poctivě odšlapeme maximum. A rychle dál. Po chvilkovém problému s .....   .....  Shokartovskou mapou  nacházíme o kousdíček dál  kótu

P2 - hájovna Buchlov  - úkol AAA AUTO PRAHA

AAA auto Praha by se asi podivilo!!

Sobotní oběd - nejkrásnější okamžik dne

Plni štěstí z úkolu, který nevyžaduje pohyb, uleháme na blízkou polní cestu a kroužkujeme a podtrháváme všechna a i e až na maximální bonus. Jedno je jisté - z Vrabce nikdy korektor nebude. Úkolový odpočiněk nám přišel velmi vhod. Ještě se posilňujeme douškem vody a dalších chlebíčkem a valíme na rozcestí pod Barborku. Jen rychle, ať nemusíme čuchat všechny ty libé vůně, valící se ze všech stran.

Při přechodu buchlovských lákadel (hospoda, stánek s párky, klobásky na rožni) řešíme hypotetický problém. Co by se stalo, kdyby nám někdo nabídl šťavnaťoučké ugrilované kuřátko s chřupavou kůrčičkou jemně orosenou kapičkami tuku .... . K mému velkému zděšení Vrabčák přiznává, že by si vzal. Brrr .. to musí být ale hlad .. rychle dál !

E1 - Pod Barborkou - úkol  PUZZLE S TENZINGEM

Kousíček poposkočíme a jsme pod Barborkou. Vítá nás tu Danka s Ťulou, přítomen je rovněž Kaštánek a spousta přežívačů. Úkol se dá snadný. Dva si zavážou oči, třetí podává kancelářské sponky a slepouši vytvářejí řetízek. Vrabec a já se dobrovolně oslepíme a Viki podává. Uřetězíme, rozvážeme očička, na pokyn komisařky odřetězíme a jsme happy. Ne dlouho. Vysmátá Danka nám sděluje, že se teď všichni pěkně ještě dvakrát prostřídáme a budeme řetězit a řetězit a řetězit ... Malinko mi to připomíná prastaré vydání čtyřlístku, kde Pinďa sedí u mostku v Tatrách a počítá stovky oveček, a pak se mu chce stráááášně spát .......

Tak tohle byla paráda !!

Viki řeší morálně technický problém..

Nakonec neusneme, neboť nás Danka posílá na skály pod Barborkou. Kopec je to hromský a nahóře čeká Vladan s kamarádem a spoustou lan. Máme se přesunout po laně ze skály na skálu (8 m vysoko ??)  a slanit dolů. Zdá se mi to docela v pohodě, i když raději bych si něco vylezl. Postupně přelaníme všichni, i když se slaňováním mají Vrabec a hlavně Viki menší technické problémy.

V mezičase vaříme instantní kukuřičnou kaši na slano, obohacenou o vyschlou babku, co našel Vrabčák cestou. Po jednodenním celozrnném kukuřičném půstu je to pošušňáníčko naprosto vynikající!

Po jídle šlapeme svižně dál a cestou sbíráme další svraštělé červivé babky na dnešní večeři. Kilometřík či dva uběhnou rychle a je tu

N6 - rozcestí Pod Břesteckou skalou - úkol RAMBO IV

Vítá nás komisař Schwarzeneger (Drákulka) s Prófou a mají pro nás špatnou zprávu. JSme hunteři, takže máme naklusat z batohy a super těžkou kládou na kopec a zpět. Chachachááá. Vrabec kládu tak tak uzdvihne a já ji sice uzdvihnu, ale nahoru určitě sám neodnesu.

Takže si necháváme napsat nesplněný úkol a těšíme se na další. Marně.

N6 - rozcestí Pod Břesteckou skalou - úkol BOUREC MORUŠOVÝ

TO se dá vážně jíst ???

Ale jo dá !!!

Bylo to móóc dobré, ale už bych spal.

Tož to je V PYTLI !!! Úkol je tak děsivý, že zapomínám fotit, takže nespatříte ani klády, ani bource morušového. Jeden z nás má odskákat, nebo odejít, nebo být odejít v pytli na další kótu, což je cca 1 km po značce, nebo 1,5 po asfaltě.

Při vší smůle máme snad jako jediní jutový pytel, který je těžký jak kráva a strašně mááálinkej.  Jít se v tom téměř nedá, skákat jen dost mizerně. Nakonec předává Vikomt svůj batoh Vrabčákovi a až k další kontrole kousek poskakuje v pytli, a kousek ho nesu, asi tak půl na půl.

Nejhorší jsou stoupání, která Viki nevyskáče, a já málem nevynesu. Ovšem musím přiznat, že se Viki, se svými 39 kily nese mnohem líp jak stejně těžký pytel betonové směsi. Tu jsem táhl včera na rameni na půdu, a myslel jsem že zkolabuju po třech metrech.

Sice za bource není žádný bonus, ale zato máme splněný úkol a konečně můžeme spočinou na kótě

otevíráme třetí velkou obálku.

D8 - sekvojec Chabaně - PAKÁRNA

Chachá ... úkol je docela humorný. Máme celou cestu, až k příští kótě, zpívat. Značně nesrozumitelně zadaný úkol podrobuji strukturální logické analýze a usuzuju, že pokud za každou chvilku, kdy nebudeme zpívat všichni, máme 10 minut penále, a pokud nebude chvilku zpívat nikdo, nesplnili sjme úkol. Rozhodujeme se úkol neplnit, neboť splnit nejde - k další kótě jsou dvě hodiny cesty.

Bráškové vypadají znaveně, zejména Viki upadá do lehkého transu. Vyhazujeme tedy do blízkých kontejnerů vše nepotřebné (jutový pytel, splněné úkoly, nepotřebné obálky, prázdnou PET flašku od vitamínů) a řešíme co dál. Je celkem jasné, že všechny úkoly neprojdeme. Downgradovat níž nechceme. Raději poslední v hunterech, jak druzí v Rangers!! Nakonec se rozhodneme  vynechat kóty na Králově stolci a u rybníka. Pokračujeme přímo ke Zlacké studánce, kde hodláme přespat. V neděli bychom rádi splnili úkoly v okolí Bunča a pak otevřeli cílovku.

Šlapeme pomáálu vpřed. Na hřebeni Kamenná marně hledám rozcestí Nový dvůr, kde jsme chtěli odbočit na severovýchod. Zato potkáváme Čumbelinku a spol., kteří si zpívání vyložili zcela jinak než my. Seznamuju je se svojí teorií a nechaje Čumbeho zmateného na cestě, zahýbám první možnou odbočkou na sever. Kolem osmé večer jsme u zlacké studánky. Potkáváme tu Charlieho, který někde ztratil zbytek svého teamu a teĎ pobíhá po okolí a hledá a hledá.

Chvíli řešíme problém a pak otevíráme úkol

K4 - Zlacká studánka - úkol EINSTEIN

Super osvěžení pro zapařené nohy

Komínky

Tak už toho máme dost

Máme spočítat desátou mocninu čísla 1234. Pohoda. Plníme všechny flašky vodou a asi 300 metrů nad studánkou nacházíme nádherné místečko na spaní. Ďolíček schovaný pod rozložitým bukem, kolem svěže zelená tráva, úplný Lothorien.

Rozbíjíme tábor a vaříme. Na jídlo máme instantní kukuřičnouo kaši s babkama (nakonec jsme použili jen pět nejméně seschlých, rozpatlaných a červivých), solí a listy česnáčku lékařského. Kaše sice vypadá jako několikrát předžvýkaná, ale mě a Vikimu velmi chutná. Vrabec se chvilinku ošívá, ale jen malou chvilinku. Střídáme se po jedné lžičce, aby nám toho připadlo víc.

Během vaření jsem spočítal polovinu mocniny a mám zaseklou hlavu. Raději tedy zakopnu o čaj s maliní a kopřiv, abych mohl uvařit nový. Než voda zavře tak Viki už spí a Vrabec odmítá vystrčit hlavu ze spacáku. Cucám si tedy čajík sám a je mi dobře. ještě než usnu, vidím opět probíhat Charlieho kolem. Ale nevšiml si našeho ležení a mizí někde směrem ke studánce.

Ráno vstáváme kolem sedmé, úplně grogy. Vaříme zbytek kaše se zbytkem sunaru a zbytkem cukru, ohříváme čajík ze včerejška a šlapeme vpřed. Jedinou změnou v sestavě je Vikomtův těžkotonážní péřák, přestěhovaný do mého batohu. VIkiho zavazedlo, které na startu vážilo směšných pět kilo, teď neváží. Po chvíli se k nám přidává sympatický čoklík a doprovází nás až k další kontrole

L1 - U lvích tlam - ČERPADLO

Partyzánský pomníček na Bunči

Zvonička na Bunči

Vrabčák v cíli

Nacházíme tu Shewe, Danku, Ťulu, Kaštánka i Bobra, stan, pytlíky se smetím, jeden team a díru pod cestou. Úkol je jednoduchý, devětkrát každý podlézt dírou, a deset dalších podlezů na bonus. Vyslíkáme se do slipů, protože ďoura je nízká a ledové vody teče hodně. Dávám 15, Viki 13 a Vrabec 9 - ale zato nám půjčil ručník na utření.

Shewe kontroluje, jak jsme se naučili mocninu (jako jediný mám jednu chybu) a nás zajímá, zda máme číslo správně. Komisařka jen krčí rameny, taky nezná výsledek. (Doma si to spočítám v klidu a zjistím, že jsem se uťal až na úrovni miliard. To je slušné, ne?)

Svěřujeme se Shewe se svými dalšími plány a Bobr nám sděluje, že ty dva úkoly kolem Bunče nejsou vůbec na fyzičku, že je to děsná sranda, a že je máme určitě splnit. Až někdy potkám Bobra o samotě, asi mu urvu ušiska a nakopu holeně. 

Za hodinku dolézáme na Bunč, fotíme se u pomníčku partyzánů a rozhodujeme se jít na kótu

B6 - Vylízaná skála

Asi ji někdo vylízal. Nikde není, místní čůristé asni koňští handlíři o ní nic neví - a úkol je setsakraportsky fyzický BOBŘE !!! Zbytečně jsem zabili hodinu! Otevíráme cílovku a v duši bratrů zavládne se viditelně rozhostil klid a mír. Žádné plazení, žádné poskakování, žádná matematika a popěvky, jen pár krůčků domů, do postýlky. Hooops, pár krůčků má podle mapy asi dvacet kilometrů.

Nasazuju tempo 4 km/h a snažím se je držet. Není to snadné. Vrabec je sice těžce znaven, ale ještě šlape dobře, na nic si nestěžuje. Viki si taky na nic nestěžuje, morálně je na tom výborně, ale prakticky spí při chůzi. Pokouším se brášky rozebrat zpěvem, tancem, slovním fotbalem a diskuzemi o táboře, jídle, přežití a Bobrovi. Jenže jediné téma, které je zajímá, jest Cipísek. Pokud Cipísův team dojde včas, jsme 4. Pokud ne, tak nejhůř třetí - což je prostě bomba !!!!

Šlapeme přes Komínky (potkáváme Táta team), Rozsypalovic osadu (opět potkáváme Táta team, který právě dokončil vzývání trámku), Budačinu (naposled potkáváme Táta team "-), Trávníček a po asfaltě na dolní křižovatku v Halenkovicích. Viki si nachází šest klíšťat na rukou (jiná místa nemá při cestě možnost prohlížet), Vrabčák nachází jedno klíště, já nacházím na druhý pokus správnou cestu a trckáme se vzhůru po asfaltě. Je horko jak prase, vodu už nemáme, žízeň pro změnu máme. Cestou míjíme dva cyklisty, které zajímá odkud že to jdeme, a pak nám stejně nevěří. Kolem třetí hodiny stojíme na jednom z mnoha konců Halenkovic, nad starým družstvem, a v mihotavých dálkách, kdesi na východě, vidíme kótu

S5 - Vyhlídka Maková - CÍL !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Náves v Halenkovicích

Viki v cíli

Konečně. Zdá se to strašně daleko. Láká nás možnost zkratky přes les. Nakonec ji vcelku rozumně nevyužijeme a po asfaltě docházíme v 15.45 do cíle. Cíl! Nádhera. Nožičky nemusí šlapat. Hlava myslet. Návrh na ocumlávání palců zamítáme, když za to nejni žádný bonusek. Pak se ještě pokouším vyluštit šifru, leč marně. Nevyluštil ji ostatně nikdo. Bobr a Shewe nám poskytují vodu a zásoby jídla. Sluníčko svítí, vítr vane, zažívací orgány zažívají, máme se jako v ráji.

Naše taktika, startovat v nejtěžší kategorii Hunters, se vyplatila. Předpokládali jsme, že nejméně teamů bude v nejlehčích Survivors, což se potvrdilo, ovšem vyhrát v Survivorech bylo pro nás nepřijatelné. A prostřední Rangers zdobila příliš velká konkurence. Dokonce nám vyšel i předpoklad, že některý z team z Hunters určitě nedojde včas, nebo zkolabuje cestou. Zkolaboval Jojo, a zbytek jejich teamu nedošel včas - ostatně my málem taky ne, bylo to o fous (o 15 minut).

Kolem páté nás Prófa s Drákulkou odváží do Zlína a já jdu ještě s Vrabcem na zmrzku do ZLíňaky. Dobrou chuť!!