1) Obcházeli jsme Všeminu, ze strachu z hlídkujících komisařů. Trmácením přes pastviny, osídlené ovcemi, koňmi, kravami a jedním bejkem a omotané spoustou houštíček a plotů jsme ztratily dobrou hodinu času a spoustu sil.

2) Rozhodnutí jít delší A trasu přineslo časovou ztrátu minimálně tří hodin a další našlapané kilometry v nohách navíc

3) Zvolená váha 400g jídla na osobu byla zbytečně veliká, bohatě by stačilo i 350 a s trochou strádání i 300, a znamenala další zbytečnou ztrátu creditů.

4) Snaha o minimalizaci váhy nákladu = nápad vzít jen dva spacáky Coleman Biker a vyrobit z nich na noc jeden velký manželský megaspacák pro všechny tři nebyl šťastný. V noci pěkně mrzlo, vrch spacáku nešel pořádně stáhnout a teplo prchalo pryč.

5) Odválené sudovýkuly kvůli pár mizerným creditům zcela dezorientovali vnitřní ucho a odepsali 2/3 teamu na pěkných pár hodin.

6) Měl jsem strach podlézt asfaltku v Hošťálkové pod největším z mostů bosky, netuše, co za střepy a plechovky se může nalézat v nedůvěryhodném bahně pod mostem. A měl jsem strach pustit tam team obutý, protože případné promáčení pohorek by zřejmě znamenalo značné zhoršení stavu teamových nohou. Další mosty byly jen úzké, neprolezitelné roury. Jediný větší most procházel rekonstrukcí a byl nepoužitelný. Přišli jsme tak o velmi cenných 18 creditů!

7) Cílovku jsme otevřeli zbytečně brzo - v sobotu kolem půlnoci za Teodorovým pramenem, a do cíle přišli pohodovým tempem již v jednu hodinu odpoledne. Tři hodiny před limitem !! Mohli jsme v pohodě dát partyzánský bunkr, bonusový památník i zábradloidní most a možná i Skalný s Pardusem!!

Takže jsme si lebedili v cíli a utěšovali se, že asi nebudeme v naší Hunterské kategorii horší jak třetí.

Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem sečetl výsledky, vyhodnotil testy, a podíval se na řádek se součty creditů. BYLI JSME PRVNÍ !!!!

Bomba! Právě díky některým chybám jsme získali obrovský počet creditů a ani velká penalizace za nesplněné úkoly v závěru nás nesrazila z vítězného stupínku! A kdo za všechno mohl? No přece ranní moč. Vypili jsme si svoji skleničku všichni až do dna (jako jediný z teamů) a poskočili tak o cenných 20 creditů, které rozhodli o vítězi. Lišák sice během ochutnávky třikrát zvracel, ale vyplatilo se to! Vyhráli jsme !!

Pro uklidnění svědomí jsem mému teamu nepočítal Vrabčákovo potopení na Všemině jako platné, přestože si poctivě vytrpěl 10 sekund - leč nad hladinu vykoukla neposedná pata, a to je porušení pravidel. Hned jsme o 8 Creditů chudší. Rovněž Vrabčákovu šifru, v níž měl špatně jediné písmenko, jsem neuznal (byť team Clarke měl i s chybou  v písmenku 4 CR za šifru), takže dalších 5 CR dolů. I penále 18 CR za nepodlezení asfalty jsem nám započetl, byť ji nebylo kde podlézt a nad jiným teamem by se mé srdce dobrotivé jistě ustrnulo - a stejně to nestačí ! Pořád jsme první. Tož nevadí, první místo taky není špatné.

Nakonec se tedy naše taktika   - snaha o maximální creditový zisk již od počátku, ukázala jako velmi účinná a konečně, po mnoha letech, jsme dosáhli na vítězství.

A tak nějak stručně, co nás potkalo:

výšlap nad Slušovice ke včelínu byl pohodovka, házení šišek rovněž, zejména když brášky napadlo přesunout čtverec nad kaluž, která šišky příliš neodrážela a tak bylo naházeno za pár minut na maximální bonus. Tak šupky dupky dál.

Včelín nacházíme okamžitě a na něm Kaštánka s Dankou a milé překvapení - mají pro nás něco na zub. Lovíme 8 knoflíků se zeleného blivajzu a je nám dovoleno celý kelímek humusu sníst. Jak velkorysé !! Naštěstí to není moc nechutné, žížaly a velcí červi (myslím, že se podle Bobra jmenují "zygofagos", nebo tak nějak) jsou horší.

Tak si připisujeme nečekaný bonus 15CR a spěcháme dál, směr Dešná. Rizikový koridor obcházíme velkým obloukem na sever, až na horní okraj lesa a bez problémů se dostáváme na zkušební polygon v Dešné. Rychle maluju plánek a stavíme zavěšovací konstrukci. První pyramida padá i se mnou a boulovatí hlavu. Na druhý pokus měníme konstrukci i systém visení a dáme každý 2 minutky na větvi. Bezva, rychle dál!

Cestou dolů vesnicí potkáme u děsně zabordeleného baráku Bobr team - aj kráčí an proti nám! Podivuhodné! Na mé jemné naléhání obcházíme Všeminu ze severozápadu. Jsou tu pěkné kopčiska, elektrické ohradníky, ostnaté ohradníky, ovce, koně, naproti na stráni bejk jak stodola - no fujky, fujky :-) Už za šera přicházíme na hráz přehrady, kde rušíme milenecký párek a rybáře. Za chvíli přijíždí i kompletní komisariát a kochá se naší snahou o dlouhodobé potopení. Nakonec se nám povede všem setrvat déle jak 10 sekund pod hladinou a Lišák dokonce nachází ručík !! Zlaté maminky - myslí opravdu na všechno!

Rozhodujeme se pro bonusový bod a bleskurychle vyšlápneme k vysílači nad přehradou, kde zjišťujeme, že musíme zpět k vodě. Tak vyrábíme z vlastního písku pláž, osolíme přehradu, opalujeme se ve svitu čelovek a čteme rozkošné básně. Jediným mínusem je, že nás málem přejelo auto, protože sedíme na cestě.

Půlnoc již je vzápětí (jak by řekl Erben), ale rozhodujeme se vyšlápnout ještě na Kopnou, což je tajnou zkratkou po hřebeni docela příjemná procházka. Na rozcestí usuzujeme, že na házení vajíčky je kapánek černo, schováváme batohy za vzrostlý dub a šlapame na stacionární bod Kopřivná - vrchol, kde se pokouší metat vajcem Přemkův crazy-team. Nakonec si ustýláme téměř na rozcestí Kopřivná, vaříme instantní kašičku, přikusujeme kandované papáje a máme se dobře. No, a taky, vzhledem k tomu, že je již dobrá hodina po půlnoci a tedy v podstatě ráno, lapáme ranní moč.

Ráno v pohodě odházíme 50 koleček vajcem a zjišťujeme, že večerní urina vypadá jak našlehaný a zkažený žloutek. Takže končí na zemi a zachytáváme druhou ranní dávku. Tak, ještě sbalit přístřeší a v příjemném ránu šlapeme na Baťkovou, Chléviska, kůsek po hřebeni a pak na jih do údolí nad Liptálem, najít růru.

U horské bystřiny plníme lahve teoreticky pitnou vodou, konečně dosytosti pijeme, Lišák ždíme další žluté kapky do sklénečky a kolem deváté konečně rourku nalézáme, a s ní i děvuchy s teamu Clarke. Ve skruži je dost silný proud, navíc je zahlá a přes 8 metrů dlouhá. Jsem asi jediný z teamu, kdo ji je schopen tenisákem prohodit - tak na každý pátý pokus. Tak stojím v ledové vodě, prohazuju a Lišák s Vrabcem na střídačku lapají tenisák a neposedné vodní kapky. Povinných 50 prohozů nám trvá přes půl hodiny. Tak ještě rychle umýt, usušit, ohřát promrzlé nohy na původních 36,7 stupně a rychle dál.

Stoupáme prudkou strání na sever, na hřeben, směr Janišovský vrch - další bonusový bod.Krásná hřebenová procházka, nádherné výhledy, fantastická krajina, sluníčko nádherně svítí a hřeje - úplný ráj. Pod Janišovským vrchem sníme každý 1/3 tyčinky (tedy cca 8,33 gramu pochybné supermarketové směsi z bůhvíčeho, dovezené někde z Thajska) a luštíme šifry. Lišák i já v pohodě, Vrabec též, jen si nemůže vzpomenout na písmenko P v morzeovce  - neva, na tom svět nestojí.

Tak šupky dupky zase do údolí a dál k hájence na Novém světě. Je to jakási velice pěkná táborová základna domu dětí a mládeže z Meziříča, myslím. Kolem šplouná pěkný potůček a vedle skládka suti a kamení. Podle pokynů pijeme každý svoji dětskou výživovou skleničku ranní moči. Tož, je to pěkně hnusné ale dá se to přežít. A je to rozhodně lepší jak dětská výživa "Šunka se špenátem a mrkví", kterou jsem po otevření a ochutnání zakopal tři metry pod zem a další týden zvracel při každé letmé vzpomínce na šedohnědý zdravotně nezávadný hnus. Vrabec je rovněž v pohodě. Lišák prokládá pití uleželé uriny pravidelným zvracením, ale zdárně se dostává až na dno. Máme 15 kreditů v kapse - a to se vyplatí !!

Poté podle pokynů stavíme z šutrů vysokou věž. Máme štěstí, po ruce leží obrovská hromada hlíny a šutrů. Bez problémů dosahujeme (na druhý pokus) výšku přes 150 cm s dokonale stabilní věží. Tak rychle dál!

Pokračujeme k hotelu "Pod Závratím", což je daleko a do kopca jak sviňa. Před polednem konečně dofuníme na hřeben a po pěkné lesní cestě došlápneme až k hotelu. Ten je viditelně pár let zavřený. Tož prý máme válet sudy od rozcestníku áž k plotku. Je to po lůce s kopřivama a navíc do kopce, asi tak 50 metrů. Vrabčák kategoricky odmítá válet, naopak se, lama jedna líná, staticky vyvalí po trávy a relaxuje. Já s Lišákem na něj chvíli morálně působíme a pak jdeme válet sami. Je to úžasné, zejména v kombinaci z ranní urinou, která se po dvou kouleních vrací ze žaludku zpět do dutiny ústní. Takhle blbě mi už dlouho nebylo.

Lišákovi je asi ještě hůř. Děsně se mi motá hlava, žaludek se pohupuje někde mezi srdcem a levou plící a mám problém orientovat se v prostoru. To je teda strááášlivá zhovadilost! Asi hodinku relaxujem kolektivně ve stínu (je děsný hic) a vaříme vodu na instantní kaši. Odpoledne šlapeme k Hošťálkové a pokoušíme se najít průchod pod asfaltkou. Pod první most nás nepustím - je tam hluboké bahno podezřelé konzistence a pět metrů vedle hospoda = nebezpečí střepů. Tak se plazíme nekonečně dlouhou dědinou, podél okresky, další tři kilometry na západ, ale nikde žádný podchoditelný most. jen několik rour o průměru 40 cm plných vody a jeden krásný most v rekonstrukci a tedy nepřístupný, ohražený a hlídaný bdělými dělníky. Tak si píšeme nesplněný úkol a dlouhatanánsky dlouhým svahem bez kapky stínu dorážíme asi za hodinku na Bludný vrch.

Cestou nás míjí jiný team, ale jde přesně naopak. Mírně znejistíme, leč šlapeme jako správní tvrďáci dál. Na Bludném už vozí trakař asi tři teamy. Tak chvíli dáchnem, zaměříme azimuty (jeden úkol) vyvezeme svůj lidský trakař (druhý úkol), sežužláme něco málo jedlého, vyfotíme nemnofo foteček a rychle dál! Míříme do vzdáleného údolí, přes další kopce. Potkáváme Bobrův Team, skládající se z jednoho veselého čerstvého Bobra a dvou zničených neveselých dívek. Pak delší chvíli hledáme Teodorův pramen, neboť je v mapě zakreslen blbě = asi o 300 metrů výš a navíc na úplně jiné cestě.

Štěstí se na nás směje až po setmění. Na prameni opět potkáváme tři teamy pojídající chleba s paštikou a jiné těžké a na přežití zcela nevhodné pochutiny. Rozhodujeme se, že před spaním ještě splníme úkol. Tak spolu s ostatními přecházíme splav na maximální bonus, tedy každý 25-krát. Po chvíli váhání a zkoumání tělesných pocitů (převládá únava, bolest všeho, zima a hlad) vyšlápneme asi dva kilometry po asfaltce na kopec, kolem půlnoci sestavíme supermanželský spacák, sníme každý jednu sušenku a zalehneme. Spíme jak dřevo. Tedy spíš jako tři dřeva.

Budí nás sluníčko zhruba o půl osmé. V klidu sbalíme, posnídáme jednu a půl bebe sušenky dobré ráno (každý), zapijeme vydatně vodou a přemýšlíme co dál. Počasí parádní, sluníčko svítí o dušu, teplota příjemná, zdánlivě by neměla být další cesta problémem.

Ovšem objevují se klasické problémy rázu psychyckého. Mě se ještě trochu šlapat chce, dal bych tak určitě jeden až dva úkoly a pak se uvidí. Lišákovi se moc nechce, ale nebude trhat partu a jestli chceme jít dál, tak půjde taky a rád. Vrabčákovi se nechce vůbec nic a odmítá jakoukoli aktivitu, vyjma cesty do cíle. Vypadá zcela grogy (duševně). A hlavně - zcela jistě nestihneme projít trasu celou. Tak, rozhodnuto. Hrajeme na jistotu. Teamy které jsme míjeli cestou vypadaly znaveně, konkurence nebude velká. Důležité je dojít do cíle po svých a včas. Tedy být hodnocen a neztratit zbytečným hrdinstvím naději na dobré umístění. Otevíráme cílovku a pohodovým tempem šlapeme do cíle, na Lukovskou základnu.

Kolem jedné hodiny jsme u chatky a nikde nikdo. Tak zaleháme. V dalších třech hodinách se postupně dostavují zásoby pití a jídla, komisaři a posléze ostatní teamy. Nikdo neprošel celou trasu, a hlavně nikdo neplnil úkoly lépe jak my! Jsme první !! Z posledních sil projevujeme nadšení a povoláváme odvoz. Vyhráli jsme !! Konečně :-)