Na korbě ruce vzpínajícíNa sraz dorazili všechny teamy plny optimismu. Rodiče decentně zaplakali, ratolesti nahodili velká ramena a zvesela naskákali na korbu. Jako poslední naskočil Simba a rovněž pln optimismu oznámil, že teamy budou vysazeny rozděleně na místech zcela neznámých a naprosto různých a na místě třetím se mají teoreticky potkat. Všem sklaplo, a to ještě netušili že součástí pro mnohé nekonečného pochodu bude zakopávání lahví z vodou (které si povinně nesli v báglu) s pomocí nože (ale fuj!) na místech vesměs kamenitých. Některé teamy začaly ve spěchu spřádat havarijní plány pro případ neúspěchu. Nakonec jej použil pouze team Kuře-Půlčik-Staňa a to velmi úspěšně. Staňa kluky našel kolem půlnoci - aj oni sladce spějí v houští, svítivou tyčinku zavěšenou nad hlavou coby světélko signalizační. Super !
Noční paravýsadek z vrtulníkuKdyž se posádka konečně vykecala a šéfové výsadků shrnuli poslední zmatené pokyny, zavázali si všeci očiska šátkem a hodinu se slastně projížděli na korbě Avie kolem Zlína. Zkušení borci špizovali slechy a pokoušeli se odhadnout kam vlastně jedou. Kupodivu se spoustě lidí podařilo přeně trefit místo výsadku, což mě značně namíchlo. Příště jim asi zacpu i uši a nos. A už je to tady! Avie zastavuje, kus couvá, maníci se vrhají k východu. Ale brzy je provedena selekce (nejde o žádnou rasovou diskriminaci !) a na místě neznámém vyskakují nejprve šéfové, aby byli kvapem odděleně odvedeni do hlubokého lesa a tam i s kapající lahví ponecháni svému osudu.
Do ..... !! Ať to kape !Někteří lidé nedokázalo pochopit, proč mají stát, čekat a poslouchat kap, kap, kap, ..... . Jiným začalo brzy kapat na karbid. Mnozí ztráceli nervy již po několika minutách a pokoušeli se kapání urychlit potřepáváním lahve, zaříkáním, modlitbou či prachsprostým klením. Fuj ! Človíček na fotce jest Jerry. Nic bližšího o jeho nervech se nedochovalo, ovšem výraz tváře (alespoň těch nezakrytých kousků) hovoří za vše. Ta .... .... .... .... flaška, .... .... voda !
Vo co to vlastně go? No vo to go !!Voda hrála v tomto přežití důležitou roli. Každý s sebou povinně táhl dvě 1,5 litrové PE lahve vody. Další láhev dostal na startu. Vzal ji do ruky, otočil vzhůru nohama a dírkou ve vršku začala kapat voda. Někomu kapala rychle a za půl hodinky již mohl sundal šátek a vyrazit na cestu. Někomu kapala hodinu i dýl. Nejdéle kapala zřejmě Kuřeti - údajně několik hodin. A při vší smůle bylo zakázáno vodě jakkoli pomáhat. Láhev se nesměla mačkat, potřepávat, ani se z lahví nesmělo kroužit. Nedivil bych se, kdyby na mě Kuře skočil s basebalovou pálkou s úmyslem mě zabít. Kupodivu zatím neskočil. Ty další dvě lahve se nesměly vypít (pro mnohé čára přes vodorozpočet), anóbrž byly zakopány. Viz text výše.
Čapulka ležící a spícíBorci se dělí na dvě skupiny : nezkušení a zkušení. Poznají se snadno. Nezkušení se snaží svědomitě připravit na vše, co je čeká. Šprtají jazyky sousedících států včetně angličtiny a švédštiny (co kdyby?), svědomitě si zařizují v pravidlech doporučené potvrzení o předplacení pohřbu, studují všechny možné mapy a trénují první pomoc. Na startu pak pečlivě převažují potraviny na lékarnických vahách , přebalují žvíkačky do hedvábného papíru a nekompromisně přidělí každému z borců tři a půl metru toaleťáku. Ti zkušení hodí do báglu výbavu nutnou a podstatnou část doporučené, z váhou potravin si nedělají velkou hlavu (on to Simba stejně převažovat nebude, hehehe !!) a na startu nedělají nic. A jak z fotočky vidno, mnozí nědělají nic ani PO! startu. Čapule, Čapule !!!
Ranní souboj v mariášiNěkteří v pátek večer, respektive v sobotu brzy ráno (cca 3.00), jiní pak v sobotu ráno (7.00) podstoupili souboj mariášový z komisařem Šimanským, tedy Kuličkou. A byl to boj na ostří nože, neboť brzce ranně sobotní totálně zdeptaní borci na karty téměř únavou neviděli, a ranní sobotní borci ještě nebyli plně probuzeni. Tak si naštěstí nikdo nevšiml, že komisař Šimanský mariáš prakticky neumí hrát - sorry Kuličko.
Jerry odhodlaný zvítězitNo a tady už je Jerry - jistě jej znáte z minulých ročníků, známá to internetová fotostarr! Děsně rád Jerryho fotím ze všech možných úhlů a stran, neboť se mi jeví děsně fotogenický a má takový správný inteligentně - zádumčivě - unaveně - optimisticky - bojovně - sveřepý výraz na přední části hlavy. Jerry měl celkem štěstí na správné lidi. Na prvním přežití člen vítězného teamu. Na druhém stříbrný. Tentokrát bojuje jako lev spolu se starými protřelými vlky Mařenkou a Cipískem, ale zřejmě již v sobotu tuší, že si na zlato nesáhne. Patří sice k těm, kteří hráli mariáš brzy po půlnoci, leč ráno pro probuzení (cca 6.00) jejich tým (a nejen jejich) zjišťuje, že po dívčím teamu se slehla zem. Holky totiž nesložili ladně hlavinky v Dawsonu na verandě Elišky, anóbrž zarputile pokračovali ještě v noci (či spíše ráno) v cestě. Pápá.
Šmudla bojuje na V+Na tuto dispiclínu jsem se osobně těšil nejvíc. Jedná se o krásnou velmi strmou stěnku, v jejímž středu se skví kruh, a mimo to je po ideálně hladkém pískovcoslepenci (geologové - sorry) rozeseto několik nepatrných dírek tak na jeden prst. Proto této cestě říkáme "Přes dírku" a v průvodci po skalách Držkovských jest ohodnocena stupněm V. V lezečkách vcelku žádný problém. Po jednom dni a noci stráveném polykáním kilometrů, plácáním se v bahně a v pohorách to problém býti mohl. Ale kupodivu - pro málokoho byl. Nahoře jistil Koumes, drahá polovička (Koumesova) dole kontrolovala navázání úvazů a já fotil. Na fotografii první vidíte Šmudlu - an vzhůru se šinoucí. Prakticky vzhůru vyletěl.
Zip vzhůru pachtící seNa fotografii této vidíte Zipa jak se, byť o trochu méně stylově, nezadržitelně souká vzhůru. Dámám bylo povoleno zapůjčit si lezečky, neboť jsou to povahy něžné a křehké. Vylezly všechny a děsně se jim to líbilo, zejména pak slaňování dolů. Jen některé slabší povahy nevěřili, že lano nerupne a raději scházeli po svých puchýřích. Nezapomenutelný zážitek připravil všem přihlížejícím Jiřík, který při své dvoumetrové výšce a rozpětí rukou téměř tři metry připomínal pavouka - záchoďáka (pavouk sekáč, takový s těma dlouhýma nožičkama, které se komaticky kroutí, pokud jej zaplesknete novinama) a nezadržitelně plul po stěně vzhůru, neboť dosáhl na chyty a stupy ze sousedních mnohem lehčích cest, byť tělem setrvával stále na pětkové Přesdírce. Po skálolezení následovala celá řada zajímavých úkolů a situací (čtení pohádek, stavění věží s karet, jezení mravenečků, podlézání asfaltových cest, házení vajíčkem, ...), bohužel je nikdo nefotil.
Rozpačití pánové kol vítězných damV cíli, který byl tentokrát v místě obydleném, a to na chatě Kuličkových, bylo neobvykle živo. Již v sobotu po obědě se tu ubytovalo několik teamů, jako například Ernest, Tichošlápek a Čapulka, kteří nebyli schopni ani po třech hodinách najít Držkovské skály, byť se motali asi padesát metrů kolem. Nebo Chozé Godzilla, Jojo a Orlík, kteří se totálně odvařili, zpuchýřili, namohli si úplně všecko a chytili děsný hlad. V neděli pak kolem druhé se ukázal dívčí team.
Vítězná Lasička na palmu lezoucíChvilku si dáchli a otevřeli další obálku s úkolem. Přečetli si zadání, přečetli si zadání, ještě jednou si přečetli zadání. Chudák Lasička zjistila, že bude muset se svázanýma rukama a nohama vylézt na strom. A co na to řekla ? Citát :"Chachachacha!!". Nicméně děvčata vybalila uzlovačky, spoutala Lasičku a ta se částěčně vyšplhala, částečně byla Janou a Čertem vyšplhána do požadované výšky dvou metrů. Pak holky otevřeli další úkol, a dozvěděli se, že mají jít do Rackové (tedy prakticky zpět na start,cca 20 km), na což mají necelé dvě hodiny. Mimo to musí jedna z nich jet alespoň část cesty autobusem. K překvapení všech ani moc nemrčeli a svižně vyrazili na další cestu. Po pár minutách je odchytil Simba. Celý úkol byl jen morální test. Vítězství je vaše !!!!
Kolektívní cílová foto na chatě u KuličkůSTOJÍCÍ :
Ernest, Chosé-Godzilla, Cipísek, JoJo, Jiřík (výška 2m), Torr, Šmudla, Jana, Kaštánek,
SEDÍCÍ :
Orlík, Lasička, Tichošlápek (dlouhé vlasy), Čapulka, Čert, Jerry, Šroubek, Mařenka