Páteční camp Chrást - pod Dolanským mostem. Čekalo tu na nás spousty Torrových bratrů, bratranců, krásný výhled na křížence mlýnu a zámečku, zavřené kadibudky a teké první (a nejrušnější) noc.

Chaos v sobotu ráno. Někteří nedospavci pochodovali kolem kempu už před sedmou a nervózně naskakovali do kánoí před devátou - to ještě zkušení mořští vlci v klidu zažívali.

Háčci to maj´ na háku. Jane a Pulec v jednolité harmonii ranního nicnedělání a naivního očekávání věcí příštích, věcí lepších.

Údajně se tahle kouzelná část berounky na soutoku s Klabavou jmenuje Stříbrný Luh. Vzteklá labuť se tu pokusila sestřelit Jirku s Lukim, docela pěknou skálu hyzdila docela nepěkná reklama, jinak móc fajn kilometr.

Za Spáleným mlýnem - jez Telín, výjimečný zejména tím, že podle průvodce je sjízdný! Za nízké vody je to jen hromádka šutru a trochu rákosí. Moc dobrý na vybalení první svačiny z loďáků.

Jez Valentovský mlýn. Ano, konečně se cítíme trošku jako na vodě. Ve středu mlýna si to šplouchá pěkný skluz, Torr zkušeně naviguje odlehčené kanoiky, jez šumí, bory hučí, ráj to na pohled.

137 kW Valentovského mlýna v celé své nádheře shltne při plném výkonu dvou vrtulových a jedné Bankiho turbíny decentních 15.500 litrů za sekundu. A pak nemá být za jezem sucho.

Soulodíme u přívozu v Nadrybech. To ještě netušíme, že berounka je k soulodění ideální. Prakticky nic jiného zde nelze provozovat. Peřejky se někdy schovaly, decentní proud sune loďky slabé 2 kiláčky za hodinu. Nervóznější typy ovšem dávají přednost pádlování.

Po pohodlné betonové dálnici přenášíme jez v Darové. Odpočíváme a marně čekáme na Torrovy rodiče a (hlavně :-) buchty. Kolem druhé posunujeme lodě dál téměř vysušeným korytem - elektrárna spolkla všechnu vodu.

Jiřík, elektrárna a jez v Darové. Netuším, co dokáže vyrobit Jiřík, ale jez dokáže vyrobit spád 2,9 metru a elektrárna dokáže na turbínách vyvrtět 220 KW, tedy rozsvítit 2200 stowatových žárovek - mno, kvůlivá tomu nemuseli zmršit Berounku dalším nekonečným olejem :-(

Camp na Kobylce v soboru večer. Na to že sezóna ještě nezačala je tu docela živo. A taky podvyživený vodácký hafan co smlsnul Torrům chleba, automatické spršky za 30 peněz a slušné pivko.

Chvíle pro pohodu na Liblínském mlýně. Okolí nádherné, spousta rybstva i ptactva, prší jen nemnoho a řeka se občas probouzí k životu. Život je vážně nádherný.

Zvíkovecký mlýn a most téhož jména. Zapsali se mi do lebky nesmazatelným písmem - zde končí nekonečný Zvíkovecký olej! A to jsem ještš netušil, že nás čekají mnohé další a delší oleje. Škoda, že jsem nevzal friťák :-)

Jojo popírá informace o nesjízdnosti jezu v Čilé. Popřeli ji všichni kormidelníci, odvážně se vrhající na odlehčených kanoích do zpěněných vln rozvášněné Berounky. I co, říkám si, vždyť jsou všichni plnoletí."

Camp Ahoj ve Skryjích nás neskryl příliš dobře, zloději si přišli na své. Hospoda přiměřená, majitel kapánek podivín, nikoho kolem sebe nesnesl, ale odjakživa toužil stát se hostinským.

Ráno nad řekou. Jako obvykle jsem se vykulil z pelechu před sedmou a pochoduje po širokém okolí sytil své sítnice oka okolím. A že je na co se koukat!

Berounka v celé polední kráse ze Skryjského mostu. Řeka vypadá obrovská, stříbrná stuha pokapaná nepatrnými lodičkami. A přímo za zády dvérka do propasti času.

Velký Torr pátrá po trilobitech pana Barranda z Barrandienu. Pátrali jsme skorem všichni a našli různorodou směsici nažloutlých a bělavých fleků, pocházející z dávného pravěku. Dohromady asi tak tři kila.

Pomníček pana Joachyma Barranda před Skryjskou školou. Škola byla krásná. Letní kino značně rozložené, mnohem víc jak trilobiti. A v jediném obchodě neměli ani kousek čehokoli, upečeného z mouky.

Po lehkém obídku se Jojo s Jane vydávají na další cestu. Teoretické slunečno prchá na východ a od Plzně žene vítr modročernou kapalnou hradbu.

Blížící se fronta před sebou hnala vítr. Vítr hnal naše plachty a ty hnaly naše oplachtěné lodě. Kdo hnal frontu netuším.

Na dlouhých olejích pohání lodě vítr a háčci - kormidelníci mají pohodu, klídek a tabáček. Modrá je dobrá :-)

Nesjízdný jez v Roztokách je skutečně nesjízdný. Slalomová trať na pravém přehu je údajně pro kajaky sjízdná. raději jsme nezkoušeli první ani druhou variantu.

Večer u ohýnku je dobře, obzvláště pokud neprší, je dostatek dřeva (děkujeme všem aktivistům), jídla, pitiva a dobré nálady. Ta nám kupodivu nedošla, přestože zásoby chleba, špekáčků, hořtice a piva došly, případně byly ukradeny."

Camp ve Zbečně byl idilicky mimo provoz. Nefungovali záchody, umývárky, kohoutky, bufet, ... ale bylo tu nádherně liduprázdno :-) a pro zájemce podotýkám, capm je na prodej !

Kolektivní fotografie. Nahoře zleva do prava : Jiřík, Sojka, Torr, Luki, Jirka, Velký Torr, jane, Jojo. Dole : Simba, Půlčik.

Idilický olej nad Valentovým mlýnem. A taky spousta pěkných chatek v okolí, méně pěkných rybářů a zcela nepěkná skutečnost - v poledne končíme :-(

Konečně podařená fotografie nejkrásnější části naší expedice. V pořadí Sýkorka, Simba, ... a pak ostatní.

Na sjíždění jezu u Valentova mlýna bylo na skluzu málo vody. Tak jsme jej za pomoci Torrů překoníčkovali a šupky dupky směr Praha - domů, do Nižboru, do lékárny, do pr.... to je ale práce.

Autor s nejstarším potomkem (Simba a Luki) na nádraží v Nižboru. Zcela zmateni okolnostmi zakoupili jsme, proti svému letitému přesvědčení (nenávidím Colu a MacDonaldy), CocaColu. nádražíčko nádherné, starousedlé, rakousko-uherské, s ochotnou paní za přepážkou.