WEBčerník      INTERNETOVÝ OBČASNÍK
VEŠKERÉ UVEŘEJNĚNÉ PŘÍSPĚVKY JSOU VLASTNÍ AUTORSKOU TVORBOU KOLEKTIVU REDAKCE, SKAUTSKÝCH PŘÁTEL A JINÝCH SPŘÍZNĚNÝCH DUŠÍ

REPORTÁŽE, FEJETONY, ÚVAHY A JINÉ - různí autoři
KULIČKA : Lidé, roury, ROH
Mám rýmu, sedím v obchodě a čuchám. Byla tady slečna a mladík od Playboye. Při vstupu se s nimi po místnosti rozvinulo přátelské příjemno. Zato si nechtěli nic koupit a to je bod dolů. Zkusili mi vnutit parfém za zaváděcí cenu 299 Kč. Obrnil jsem se a odmítl. Nevadilo jim to. Ještě dnes chytí alespoň deset takových jako já. Byly sympatičtí. Zkoušeli to se slečnou prodavačkou odvedle. Vyšli velmi brzy. Snad je neposlala tam kam já. Určitě ne.
Je to krása, jak na Vás druzí pouští svou dovednost a obchodní šarm. Od realitních agentů, prodejců nesmyslů, přes prodejce vín, ten u nás uspěl, po čmuchalíky z Editu a jiných důležitých infokatalogů firem. Asi nejroztomilejší byl onen nesmyslník. Přijde rozevlátý mužík, hlasem se spíše omlouvá, že ruší, ale není tady p. Pavelka? Ne. Aha, tak to přišel o roury. Není ani stavební dealer, ani prodejce ze stavebního second handu. Je to inženýr bůhví čeho a prodává plněné trubičky, ubrousky a ubrusy tradiční české kvality (ubrusy byly oblíbené zvláště před 15 lety v různých ubytovnách ROH. Ty zkrachovali a český člověk se ve výrobě nerad přizpůsobuje, když už mu to tak jde). Objevuje se zde se samozřejmou pravidelností. Jednou, dvakrát za čas hop a je tu..... Uspěl jen jednou, to ale p. Pavelka vzal 15 párů rour (fakt dobrých rour). Ubrousky nechtěl. Jako kdyby neměl zotavovnu. Máčka. "Kdo nemá zotavovnu ROH vybavenou ubrusy národního podniku blablabla se zotavuje proti nám".
KULIČKA : Máte psa ??
Dnes jsem si pokusil koupit časopis, který vídávám ve stánku na druhém konci města. Snažil jsem se navštívit tento stánek v době, kdy mají otevřeno. Marně. Zřejmě z důvodu nemoci, či snad nemohoucnosti mi nikdo nedopřál toho okamžiku, kdy bych se mohl naklonit do okénka a říci tak banální větu: "máte psa ?" Oni ho měli, jenomže za výlohou.
Na časopis jsem si vzpomněl opět někdy kolem poledne, když jsem šel zařizovat něco pro mamku do města. Zopakoval jsem si předkláněcí rituál, zhluboka se nadechl a pronesl :"máte psa ?" Paní nevěděla co si má myslet. Co je mi po jejím vlastnictví domácích mazlíčků ? Dělám si srandu, nebo ji chci ztrapnit ? Měla, prodala mi jeden výtisk. Byl jsem hrozně štastný. Není zas až tak důležité, co jsem se dočetl, jako to, že mám, co jsem chtěl.
CHARLIE : Můj biggest zážitek of Pán of Ring´s 99
The first den wasn´t tak zážitků full po straně fighting. Ještě jsem didn´t know jak and co. But ten second den was lepší. Už jsem fightoval o moc better a vyvrcholením was obléhání of the Orthank Tower. Blížil se to me one velký ore v white kožešině and já jsem se with big shouting vrhl. Rozmáchl jsem se with my sword and udeřil. Neočekával jsem that uspěju, but I sucsessed. Položil sword a řekl : "Dostal jsi mě". And byl jsem so happy, že jsem killed so velkého orea. This byl My biggest zážitek.
ŽUŽLANČINY PŘÍBĚHY - Píše Jan Orlík Kodovský"
ORLÍK : ŽUŽLANKA JDE DO ŠKOLY
Byla jednou jedna holčička, která pořád něco žužlala. Třeba tatínkovi užužlala nos nebo mamince vyžužlala oko. Proto jí lidé začali říkat Žuzlanka. Jednoho dne, když se Žužlanka ráno probudila, zavolali si jí k sobě rodiče. "Žužlanko, protože jdeš zítra do školy," řekla maminka "tak jsme ti s tatínkem koupili školní brašnu." Žužlanka radostí ihned aktovku sežužlala a omdlela. Probudila se až ráno. Nasnídala se, vyčistila si své žužlací orgány a šla do školy s užužlanou aktovkou. Cestou se seznámila s mnoha kamarády, které hned sežužlala. A tak ztratila Žužlanka všechny své přátele. Když vyučování skončilo, vyhodila ředitelka Žužlanku ze školy, protože bylo všechno ožužlané. Lavice, učitelé, všechny třídy až na jednu, která byla celý den zamčená, dva kabinety (v té škole byly jen dva) a dokonce i školní anténa. Potom se nedivte, že sežužlaná ředitelka Žužlanku vyloučila. Žužlanka se tedy vypravila druhý den do sousedního města, aby mohla chodit do školy tam. Cestou sežužlala dva prodavače jablek, čtyři květináře a jednoho dědu, který jí zavazel v cestě. Když dorazila, tak jí to nedalo, a sežužlala celé město. Když už chtěla odejít, vtom potkala 46 strážníků, které zapomněla sežužlat. Ti ji samozřejmě hned odvedli. Ke konci soudu soudce rozhodl: "A protože Žužlanka sežužlala celé město, půjde na 7 let do basy."

ORLÍK : ZE ŽUŽLANKY ZUZANKA
Žužlanka sedí v base a nudí se. V base (ve vězení) už je sežužlaná lavička. Ostatní sežužlat nešlo, protože to bylo ze speciálního protižužlacího kovu. Žužlanka to ale ještě nevěděla, a tak jí napadlo sežužlat zdi. Jenže byly z protižužlacího kovu. Jakmile Žužlanka vytasila své žužlací orgány a udělala jeden žuž, udělalo to křup. Žužlanka přestala žužlat. Nic podivného nezpozorovala, a tak se opět pustila do té zdi. Jenže jak chtěla udělat žuž, zjistila, že jí žužlací orgány chybí. Koukla se na zem a vida. Co nevidí. Její žužlací orgány!! Snaží se je vrátit zpět do pusy, ale moc jí to nejde. Žužlanka to vyřešila takto: omdlela. Probrala se, když zrovna probíhala oslava ztráty Žužlančiných orgánů. Když se Žužlanka připojila, hned jí pokřtili na Zuzanku. Zuzanka byla zprvu nešťastná, ale potom se jí to začalo líbit. Začala o své tělo pečovat. Brzy jí zmizela z nosu ohavná bradavice, potom jí narostly dlouhé vlasy. Městský úřad odpustil Zuzance dva roky vězení za to, že Zuzanka už nebude moct potom nic žužlat. Zuzanka tedy seděla ve vězení jen 5 let. Žádné problémy s ní nebyly, protože už nemohla žužlat. Celé dny tiše seděla a pečovala o sebe a o své vlasy. Tak nějak protrpěla těch 5 let. Potom jí z vězení pustili. Vrátila se do své rodné vesničky k rodičům - do Žužlova.

ORLÍK : CHUDÁK ZUZANKA
Když přijela Zuzanka domů, připravili pro ní rodiče večírek. Pili, jedli, hodovali a tak dále. Maminka udělala obrovský dort a přesně o půlnoci se měl rozkrojit! Bylo 11.55. Zuzanka šla zrovna do kuchyně pro nůž, aby měli čím ukrojit dort. Jakmile však stoupla na první kachličku, na které byl kousek vanilkového koláče, stoupla na něj a bylo to! Zuzanka sice vstala, došla si pro nůž a vrátila se k rodičům, aby rozkrojila dort, ale něco v ní ruplo! Zpočátku vypadala úplně normálně, ale časem se její pád začal projevovat. Tak například si šla vyčistit zuby do ložnice, nebo začala psát úkoly do matematiky do sešitu z vlastivědy, nebo třeba místo toho, aby šla na záchod, šla na balkón. Rodiče si toho všimli asi po čtvrt roce, ale Zuzance radši nic neříkali. Až jednou, když Zuzanka vylezla na střechu a začala křičet: "Já mám doma 7 berušek", rodiče jí to museli říct. Zavolali k Zuzance všelijaké lékaře, vařili možné i nemožné recepty, a to vše jen proto, aby Zuzanku uzdravili! Vařili lektvary z žabích stehýnek, z babského oka, z volího ocasu, a dokonce i z oka mandelinky bramborové. Nic ale nepomáhalo! Všichni doktoři byli neúspěšní. Zuzanka se musela smířit s tím, že je padlá na hlavu!!!!!!!

ORLÍK : ZUZANKA VE ŠKOLE
Bylo to asi před půl rokem, co Zuzanka uklouzla v kuchyni na kousku koláče a ruplo to v ní. Už dokonce minul i čas, kdy si toho rodiče všimli a řekli jí to (asi před čtvrt rokem). Až dodnes se Zuzanka chovala alespoň ve škole normálně, ale rodiče se obávali, že to vyjde brzy najevo. A taky že vyšlo. Byla středa, dva dny před vysvědčením. Děti přišli jako obvykle kolem půl osmé a čekali, až v osm zazvoní na první hodinu. Asi v 7:50 to však začalo. Zuzanka náhle vyskočila a utíkala před první lavice. Vzala si křídu a napsala na tabuli čínsky:"Dědo, vrať se, koláčky už nejsou!" Ostatní žáci to nepovažovali za důležité, protože tomu nerozuměli. Jeden žák to však nevydržel a zeptal se Zuzanky, co to napsala. A ona mu odpověděla:"Ne, v Jugoslávii jsem opravdu nebyla!" Žákům to začínalo být podezřelé. Jak tak přemýšleli, co se se Zuzankou děje, ona si mezitím vzala učebnici matematiky a postupně z ní vytrhávala listy. To už žáci přišli na to, že je Zuzanka blázen a poslali Petra Vatoušku pro ředitele. Když se i s ředitelem vrátil, uviděli oba Zuzanku, jak stojí na učitelském stole a křičí:"Na obzoru vidím pevninu - to bude jistě Amerika." Ředitel omdlel. A Zuzanka, zatímco šel Petr Vatouška za třídní učitelkou, dále blbla! Vyskočila na první lustr, z něj na druhý, z něj na třetí, na čtvrtý a opět na první a přitom vydávala zvuky jako orangutan. Potom náhle seskočila a volala:"Né, dědo Mrázi, né dědo Mrázi!" Poté přišla třídní, uviděla Zuzanku, jak si trhá vlasy a taky omdlela. Petr Vatouška šel za ostatními učiteli a Zuzanka skákala po hlavě z lavice na lavici. Když Petr s učiteli přišel, Zuzanka seděla ve své lavici a zvolala:"Už začala hodina?" Mezitím se ředitel s třídní probrali a popsali situaci ostatním kolegům. Potom si vzali Zuzanku do kabinetu. Zhruba za 38 sekund Zuzanka z kabinetu vyběhla, kličkovala mezi žáky a volala:"Íííííííí ááááááá íííííííí áááááááá." To byl absolutní konec. Ředitel napsal Zuzančiným rodičům o události ve třídě. Ke konci dopisu stálo: "A protože byla Zuzanka obviněna za rušení třídního pořádku, blbnutí před zahájením školy, ublížení na zdraví mě a třídní učitelce, zničení učebnice do matematiky a obtěžování svých spolužáků,vyhazuji jí tímto z naší školy.
Děkuji za pochopení
Ředitel školy ing. judr. pudr. Mgr. rndr. Janko Šílený"

ORLÍK : NAŠE PLANETA JE BLÁZINEC
Zuzanka tedy přestala chodit do školy. Život jí konečně začal bavit. Chodila po světě a bláznila. Lidé se jí nebáli, ba naopak - oblíbili si jí. Všichni jí znali. Existovala politická strana "Strana Zuzanky bláznivé", ve škole se učila "Zuzankologie", důchodci si pletli svetry s nápisy "Jsem Zuzanka", "Miluji Zuzanku", "Zuzanka je super" anebo "Ať žije Zuzanka". Jednoho dne se však stalo něco neuvěřitelného. Zuzančina nemoc se rozšířila na její rodiče. Zjistilo se, že nemoc je přenosná. Zuzanka byla i se svými rodiči tedy dovedena do blázince - do místnosti s Napoleonem a vařičem kávy. Zuzankománie přestala. Zuzančina strana zkrachovala, školy měly o předmět méně a důchodci všechny své svetry spálili. V blázinci se mezitím děly strašné věci. Nemoc dostali postupně všechny místnosti včetně ředitelny a kanceláří. Potom i mateřská školka vedle blázince. Rodiče se moc divili, když si místo pro své dítě přišli pro skákající zrůdu. samozřejmě Zuzančinu nemoc chytili. Tak se nemoc rozšířila do všech domácností ve městě. V lékárnách hráli prodavači na schovávanou s pilulkama, v restauracích si číšníci házeli stolama, místo pořadů Kuchařka, Kutil a Večerníček se v televizi dával Dlabanec, Makej makej a Houby pro mrňata a auta jezdila po střechách. Postupně se nemoc rozšířila do okolních měst a vesnicí. Lékaři, policie, vynálezci a ostatní ještě normální lidé se snažili vymyslet lék proti této nebezpečné nemoci, zastavit šíření nemoci anebo alespoň utéct co nejdále od nákazy. Ale marně. Nemoc se postupně rozšířila po celé České republice. Nejvíce řádila asi ve Zlíně na Lesní čtvrti. Nemoc však státní hranice nerespektovala a šířila se dál stále rychleji. Za pár týdnů už řádila v celé Evropě, Asii a Africe. Australané a Američané si oddychli, protože mezi nimi a kontinenty nakaženými bylo moře. Ale v Evropě byli takoví blázni, že se rozhodli moře přeplavat. Naprostá většina však při plavbě zahynula a ti, kteří se k Americe jen přiblížili, byli okamžitě odstřeleni. Ale ke vší smůle nebeské - nakaženi byli žraloci a ostatní mořské rybičky. Lidé to samozřejmě zjistili pozdě. Když uviděli na televizní obrazovce místo zpráv horor Kedlubna a ďáblův mozek. Hned to bylo jasné. Mezitím se konečně našel lék - ochranný protimolekulárně vypancířovaný krunýř. Bohužel to bylo v Austrálii. Všichni rozumní nenakažení lidé se okamžitě vypravili do Austrálie. Ale bohužel na palubě přivezli i jednoho nemocného. Austrálie začala blbnout, poněvadž byl zatím vynalezen pouze jeden ochranný krunýř. Celý svět se tedy stal obětí Zuzančiny nemoci. Až na jednoho.

ORLÍK : PETR
Celý svět se tedy stal obětí Zuzančiny nemoci. Až na jednoho - majitele ochranného krunýře. Tento člověk byl však tak blbý, že kdyby dostal Zuzančinu nemoc, choval by se občas stejně. Objevovaly se u něj však výjimky, které ho přeřazovaly ze společnosti blbů do společnosti bláznů. V těchto výjimečných okamžicích Petr (tak se jmenoval) trochu uvažoval, proč si s ním ostatní nehrají, ale skáčou po lustrech. Brzy zjistil, že nejsou takoví jako on. A konečně po pěti letech, šesti měsících a dvaceti dvou dnech přišel na to, že jsou nemocní a že by se mohl pokusit je vyléčit. Začal tedy experimentovat. Nejdříve zkoušel nemocné lechtat, štípat a kousat, ale k ničemu to nevedlo. Potom zkoušel po nemocných házet různé léčivé věci, jako například prášky, vitamíny a podobně. Postupně se dopracoval k tomu, že jim tyto věci dával jíst. Ale ani při těchto pokusech se nic nepovedlo. Za nedlouho už Petr zkoušel vařit z bylinek, míchat různé kyseliny a jiné chemikálie, ba dokonce i své výtvory dávat nemocným. Samozřejmě se nic nestalo - myslím tím, že se nikdo nevyléčil (stalo se toho po požití Petrových výsledků s nemocnými hodně). Petr si nevěděl rady. Mezitím se Zuzanka díky své blbosti do Austrálie dostala také - tak, že plavala. Jednoho dne, když Petr zkoušel reakci dvou výbušnin (samozřejmě nevěděl, že látky mohou explodovat), se kolem začala plést Zuzanka. Jak jinak to mohlo skončit, než výbuchem. BUM!! Všechno vyleťelo do povětří - i Zuzanka s Petrem. Kupodivu však po dopadu na zem byla Zuzanka normální!! Když se asi po šesti letech probudila ze své blbosti, byla zmatená. Nevěděla, kde je, co tu dělá, ani proč se ostatní chovají jako volové. Hned po této úvaze však nemoc opět chytla. Protože však Petr trochu pomalu chápal a Zuzanka se kolem něj zase motala, brzy došlo k dalšímu výbuchu. Teď si Zuzanka stačila všimnout, že ztrácí a zase dostává nemoc blbců. O několik výbuchů později si už Zuzanka všimla, že Petr díky svému krunýři nemoc nedostává, a při dalším výbuchu mu krunýř vzala. Petr okamžitě nemoc chytl a stal se tak ještě blbějším, než je.

ORLÍK : ZUZANKA TYRANIZUJE ZEMI
Petr se poté, co dostal onu zhoubnou nemoc, ve společnosti blbých úplně ztratil a Zuzanka na něj zapomněla. Místo toho raději pokračovala v Petrových výzkumech - samozřejmě trochu rychlejším tempem (asi 3265,2631548978 krát). Brzy tedy dospěla dokonce tak daleko, že přišla na to, z čeho se krunýř skládá. Zanedlouho se ze Zuzanky stal odborník na ochranné krunýře (později krunýřologie) a začala je vyrábět sériově. Zkoušela dát své první krunýře některým chemikům, kteří krunýř vymysleli, ale bylo to marné. Buďto byli v Africe, nebo v Americe a nebo někde jinde. A navíc se nedali od ostatních poznat. Zuzanka však už svou nemoc způsobenou kouskem koláče neměla. To díky krunýři, který tak nečestně získala. Aniž by o tom věděla, tak jí krunýř udělal naopak geniálnější než kdokoli jiný. Dokázala to již zmíněnou rychlostí jejího chápání. Zárodky její blbosti však v drobnostech ještě zůstali - nevěděla třeba, že je geniální. Napadlo jí, že by mohla uzdravit někoho na úrovni a poslat ho hledat ony vynálezce. Takovýchto "OTROKŮ" si Zuzanka udělala celý tucet. Než otroci vynálezce našli, Zuzanka vyrobila dalších 100 krunýřů a svůj nový vynález ochranný bunkr vyrobený z téhož materiálu. Zuzanka si tak podmanila další obyvatele Austrálie. Když se otroci vrátili, Zuzanka vynálezcům poděkovala a seznámila je se svým dalším plánem: "Ovládnu celý svět!!" Poté udělala z vynálezců taky otroky a pokračovala dále ve své děsivé výrobě krunýřů. Asi za měsíc už Austrálie blby nevlastnila a ještě později byl blbosti zbaven celý svět. A Zuzanka mu vládla. Nemoci se už úplně zbavila i po celé Zemi a tak už nebyly krunýře potřeba. Zuzanka si však jeden schovala (pro všechny případy). Zuzanka se pomalu chtě nechtě měnila v drsného otrokáře. Založila zřízení světa, které po dlouhém boji moderní civilizace už odstranila. Všechny řídila ze svého centra v Žužlově - u svých rodičů. Ti jí bohužel nemohli poznat a navíc to byli také otroci. Zuzance jich bylo líto - vždy't oni jí (hodnou ničitelku světa) vychovali. Proto z nich udělala lidi, kteří na této planetě chyběli - lidi se zdravým selským rozumem. To však neměla dělat!

ORLÍK : ZUZANKA MÁ PROBLÉMY
Zuzanka všechny své otroky řídila ze svého rodného Žužlova, kde ze svých rodičů udělala normální lidi. Nejdříve si Zuzanka myslela, že budou stát rodiče při ní, ale časem zjistila, že tomu tak není. Zprvu rodiče pořádně hlídala, aby jí neublížili, ale když zjistila, že se jí bojí, přestala si dávat takový pozor. Rodiče však svůj strach jen předstírali, neboť věděli, že by jim Zuzanka neublížila. Proto se jednou, když je opět Zuzanka poslala do Ameriky, aby tam vykonali další popravu, dohodli s místními otroky na vzpouře. Tito otroci tuto zprávu šířili dalším, ti zas dalším, ti dalším, až to věděla celá Amerika. Zuzančini rodiče se už domů nevrátili a každého otroka, kterého k nim pro ně Zuzanka poslala, přemluvili, aby se dal k Američanům. Tak Zemi vládli dva světy. Zuzanka se svými věčně týranými otroky v Evropě a Rodiče se svou armádou vzbouřenců v Americe. Brzy Zuzanka pro rodiče přestala posílat své otroky, protože se jí nevraceli. Protože už však týraní evropští otroci měli Zuzanky plné zuby, sami se vydávali do Ameriky. A tak se brzy stalo, že zůstala v celé Evropě Zuzanka sama a jediná. Potom už bylo vcelku jasné, kdo ovládne Zemi. Rodiče. Ti nejdříve přijeli do Evropy a zajali Zuzanku. Potom ji dali do vězení na Sicílii a postavili k ní stráže. Potom dovolili každému bývalému otroku na Zuzanku plivnout. Tak lidé plivali a plivali a plivali. Mezitím rodiče vyhledali všechny prezidenty, kteří vládli před Zuzankou a kteří přežili její tyranii, na poradu. Dohodli se, co s Zuzankou. Poté, co jí všichni poplivou, bude umístěna do blázince v Žužlově. A potom se všichni lidé vrátili tam, kde skončili svou činnost před zblbnutím. Mezitím lidé na Zuzanku plivali, plivali a plivali. Ta už byla tak doplivaná, že už neměla v cele volné místo, a tak musela plivance sežužlávat. A tak se jednoho dne chtě nechtě stalo, že Zuzanka ze svého žužlání zcela zblbla a opět se jí vyvinuly žužlací orgány. Chudinka ani nevěděla, co jí ještě všechno čeká!

ORLÍK : LÁSKA NA PRVNÍ POHLED
O návratu Zuzančiných žužlacích orgánů nevěděl kromě Zuzanky nikdo. Po přemístění do blázince v Žužlově se tedy Zuzanka pokusila o útěk. Svými orgány se zbavila mříží i hlídačů. Jakmile procházela kolem ostatních cel, vězňové ji žádali o odstranění i jejich mříží. Zuzance se do toho moc nechtělo, ale po delším přemlouvání nakonec svolila. Po delším žužlání Zuzanka osvobodila dalších deset vězňů. Spolu se pak vydali další cestou plnou nástrah skrz vězení na svobodu. Nebyl to pro ně však žádný problém, protože Zuzanka všechny zamčené dveře, mříže, hlídače i s jejich výzbrojí a jiné podobné překážky vždy sežužlala. Asi měsíc po útěku už Zuzanka řídila ze svého centra v Bakulonu asi 20000 vězňů. Nyní už Zuzanka ale nevěřila kromě svých vězňů nikomu. Ani rodičům. Svými vězni ovládla brzy blízké okolí. Jednoho dne se rozhodla podniknout nájezd na Žužlov. Nejdříve se chtěla zbavit svých nebezpečných rodičů. S tolika vězni to nebyl žádný problém. Mezitím však OSN do Žužlova přemístilo své vojsko s velitelem Kokyno. Nyní k vojsku. Kokyno měl pod svou mocí: 2000 lehkooděnců, 5000 těžkooděnců, 1500 jezdců, 400 tanků, 200 bojových letounů, 10 stíhaček a 5 slonů. Kdežto Zuzanka jen 20000 vězňů. Zuzanka armádu nečekala, a proto na Žužlov brzy ráno zaútočila. Dopředu poslala 10000 vězňů a na každé křídlo 5000 vězňů. Sama byla za přední linií. Kokyno měl následující rozestavění. Nejdříve šli bojovní sloni a za nimi jezdci, mezi nimiž byl i Kokyno. Na krajích křídel bylo po 2500 těžkooděnců a mezi jezdci a těžkooděnci bylo na každém křídle 1000 lehkooděnců. Za jezdci byly rozestavěny tanky. Nad celým vojskem létaly bojové letouny v čele se stíhačkami. Zuzanka byla velice překvapena, když uviděla takovou přesilu, ale útok nezastavila. Poněvadž byli vězňové zvyklí se mlátit, nebyl pro ně problém zlikvidovat značnou část lehkooděnců. Od nich si pak brali zbraně a snažili se pobít i těžkooděnce. To už bylo ovšem těžší. Navíc po nich ještě střílely tanky a bombardéry, takže vězňů značně ubývalo. Zuzanka se však také činila. Kdo jí přišel do cesty, toho sežužlala. I Kokyno udatně bojoval. Brzy se Zuzanka s Kokynem setkali. Oba strnuli. Kokyno se díval na Zuzanku, Zuzanka na Kokyna. Láska na první pohled. Oba vojevůdci okamžitě zastavili boj.

ORLÍK : HAPPYKONEC
V boji zemřelo 13681 vězňů, 1653 lehkooděnců, 968 těžkooděnců, 83 jezdců a všech 5 bojových slonů. Zbylí vězni byli rádi, že v boji nezemřeli a že se mohou vrátit do vězení a zbylí vojáci byli rádi, že nezemřeli a že se mohou vrátit do svých domovů. Byla oboustranná spokojenost. Vláda byla navíc ráda, že nebyli všichni vojáci, ba i vězni zabiti, a proto byl Kokyno povýšen na velitele veškerého státního vojenského personálu. Zuzanka byla navrácena do blázince, opět se speciálně antižužlacími stěnami a mřížemi. Ale teď už Zuzanka nebyla hloupá, a tak stěny ani mříže nežužlala, protože věděla, že by to bolelo. Místo toho vzpomínala na Kokyna, kterého stále milovala. Ten mezitím finančně podporoval různé chemické podniky, aby vynalezly lék, který by Zuzance bezbolestně odstranil její žužlací orgány. Všechny podniky se snažily, aby právě oni přišly na lék. Nejen kvůli Kokynovi, ale i kvůli reputaci. Mnoho firem už léky nabízelo a Zuzanka je všechny poctivě vyzkoušela, ale ani jeden nepomohl, ba naopak některé měly vedlejší účinky. Tak například lék od firmy Bolamejz Zuzance způsobil, že jí vypadaly vlasy. Dlouho trvalo, než jí zase narostly. Nebo kapky doktora Krankenmahlera Zuzance způsobily nádor, který potom museli doktoři operativně odstranit. Byla těžká doba. Až jednoho dne, jak už to tak bývá, se našla pomoc. Jistý soukromý lékař přišel na správnou kombinaci přísad, které měly za následek dočasné ochrnutí Zuzančiných orgánů, přičemž při jemném polechtání dostala Zuzanka šok, za jehož následky lze považovat omezení přítoku krve do dutiny ústní, načež se může přistoupit k odhrnutí horního pysku, jenž orgány skrývá, a lehounce poklepat nalevo od místa výskytu orgánu a při troše štěstí žužlací orgány silou gravitace vypadnou. Po zákroku byl jistý lékař povýšen na vedoucího oborové fakultní kliniky ve městě Brtghrod. Byl také samozřejmě náležitě odměněn. Co mohlo následovat po vyléčení, bylo jasné. Konala se svatba. Kokyno a Zuzanka. Nový symbol naděje pro budoucí generace. Radost stvořená pro dvojici, která si to zaslouží. Nevím, co bych ještě dodal, no prostě nádhera. Na svatbu přišel kdekdo. Mimo jiné i prezident České republiky Václav Havel. Také vůdce 38. oddílu IV. střediska junáka ve Zlíně - Simba. Všichni byli velice nadšeni, nejvíce však náš nový mladý pár. Bohužel se toho nedožili Zuzančini rodiče, kteří při velkém boji v Žužlově zemřeli. Šťastný END