Nakonec to štastně skončilo.
Koze jsi se ubránil, byť za cenu několika šrámů a modřin. Ale není to nic vážného Z-1. Úspěšný souboj ti naopak přidal na sebevědomí N+2.
Chvíli prcháš hlava nehlava, prodíráš se houštím kopřiv a bodláčí. Po pár minutách zvolníš a pokoušíš se orientovat.
Krajina, kterou procházíš, je typicky beskydsko-valašská, postkomunisticky postindustriálně zblblá.
Zdá se ti kapánek povědomá, stejně jako polní cesta, zpevněná stavební sutí, tuhým domovním odpadem a kravinci.
Z nedůvěrou sleduješ známé nekosené louky, neosetá pole a malebné skládky. Scházíš pozvolna do údolí.
Tam tě samozřejmě čeká dřevěná ohrada a závora přes cestu. Za ní se pase tvá oblíbená koza.
A vpravo v údolí tě láká ke koupeli rybníček plynule přecházející v malebnou skládku.
Co teď, poutníče ?