Vracíš se do Valachova Ohonu.
Krajina se typicky beskydsko-valašská, postkomunisticky postindustriálně zblblá.
Cesta je celkem slušná polňačka, zpevněná stavební sutí, tuhým domovním odpadem a kravinci.
Kolem rigolů po stranách cesty vidíš prastaré trnky a jabloně, které nesly naposled ovoce za
Františka Josefa. Ale to už tu jednou bylo, ne ??
No nic, to nevadí. Kolem cesty o něco dál vidíš vydrancované lesy, nekosené louky,
neosetá pole, sem tam skládka černá či oficiální. Brzy necháš závoru i kozu za sebou a
stoupáš pozvolna do vesnice. Asi po kilometru dojdeš k dřevěné chaloupce, která do místní krajiny
zapadá asi jako Miloš Zeman do posilovny. Už jsi celý uondaný. Bylo by dobré sníst jednu buchtu !